Skip to content Skip to navigation

Vnímám za temnou dálkou hřmícího obzoru nedobrého hosta. Nepřívětivý host. Přichází bez respektu. Mráz vzlíná nad Evropou. Prosakuje státy, regiony, městy, vesnicemi, údolími, řekami, cestami. Temný stín chce zadusit slunce – a nejen nad Evropou – a ponořit ji do hluboké, nesmírně kruté tmy.

Co spatřuji před mýma očima. Co nacházím před vnitřním zrakem. Běží mi obrázky hrůzy a děsu. Má duše natažená jak filmové plátno. Vidění budoucnosti jak promítací kamera. Co spatřuje má mysl niterným zřením?

Evropanky zahalené černou chudobou. Pláčou. Těla zjizvená muslimským násilím.

Kněží rozdupaní na náměstích pohozeni vránám, krkavcům a psům poslům smrti!

Rozbitá města. Prázdné ulice, kterými sveřepě kráčí nelítostní muži buď s holemi, biči nebo meči anebo samopaly.

A do uší mi sténá plačtivý křik.

A do nosu prosakuje pach spáleniště ze starých, památných kostelů, jež staly se pohřebním autodafé nevinných!

A co spatřuji ještě?

Silnice bez aut. Obchody bez zboží. Prázdné školy. Špinavé nemocnice. A ticho. Bezvládné a němé. Rušené křikem muezzinů z nádherně výstavních minaretů. A lidé uštvaní v bídě, nouzi a drceni surovým islámským právem.

A co vidím ještě?

Mrtvé bez hlav tu snáší do společných hrobů.

Ženy umírají pod kameny házené brutální rukou, jíž vedou chtivé a lačné oči.

Bičování krásných mladých lidí, kteří jen zatoužili si povyrazit, potěšit mladé silné srdce hudbou, tancem a zpěvem.

Evropa je najednou plná ostnatého nehluku, bezmocného zoufalství a třese se strachem.

Z dálky křičí cizí hlas.