Skip to content Skip to navigation

jediný prašivý kus může zničit i celé stádo

Evropská unie s propracovanou komunální politikou, se srozumitelně vymezenými právy pracujících, se všemi sociálními zákony, liberální politikou, ekonomickým modelem založeném na soukromém a nezcizitelném vlastnictví, s anti opresivními přístupy, s lesbickými a homosexuálními sňatky, se zákony proti rasismu, s rovnými příležitostmi, nakonec i multikulturalismem[1], vznikla deset možná patnáct let po druhé světové válce. Po otřásajícím prozření z cynicky chladné vražednosti nacismu. Tato fakta je ale vůbec nezajímají. Utíkají do Evropy, protože se chtějí v bezpečí najíst a vyspat. Jako migranti z bývalé ČSSR před rokem 1989 např. v bývalé NSR či Rakousku.

Budete se tedy ptát po motivech, protože musíte, kvůli jakému prospěchu hledají útočiště mezi vámi, mezi „rouhači“, mezi nemuslimy. Mohou se samozřejmě ptát i sami sebe po důvodech, proč přicházejí mezi rouhače, už proto si smíte klást tuto otázku, neboť vnímají Západ jako „jeden velký nevěstinec“. Proč prchají před ostatními do velkého nevěstince? Pro těchto šest důvodů:

(1) Je už téměř mrtev – tedy oběť.

(2) Jeho rukou umírali jiní – tedy viník.

(3) Je ekonomický uprchlík – takový pro třicet stříbrných zradí kdekoho, tedy i sám sebe.

(4) Je herec – bolest, utrpení, ztrátu pouze hraje. To je nemožné posoudit.

(5) Je hypochondr – ani to nelze posoudit.

(6) Je podvodník, lhář, vrah a zkomolená napodobenina nejen muslima, ale obecně člověka – na půl člověk, polozvíře? To zjistíte až ve chvíli, kdy už bývá příliš pozdě.

Zajímá je jejich vlastní prospěch, ale to je lidská přirozenost. A vás by mělo zajímat, především to, aby do vašeho domu nevnášeli pouštní písek, smrtonosnou žízeň, vyprahlý, vysušený život neživot a žhavé nevlídné ovzduší. Už víte, že jediný prašivý kus může zničit i celé stádo.[2] Na to nezapomínejte.

 

[1] Multikulturalismus kulturní rozrůzněnost nejen uznává, ale také tvrdí, že rozdíly mezi lidmi je třeba respektovat a veřejně se k nim hlásit. Tím se zříká požadavků na asimilaci v kontextu kulturní a rasové rozrůzněnosti do primordiální společnosti.

[2] Grex totus in agris unius scabie cadit. Autorem výroku je římský satirik Decimus Iunius Iuvenalis (60-130) z jeho svitku SATURÆ