Skip to content Skip to navigation

Aniž by muslimy někdo trestal. Aniž by je někdo zbavoval vnějškovosti, kterou se tak nesmírně chlubí. Aniž by těm, kdo nemají v úctě ani sebe, kdokoli vyhrožoval smrtí. Mohou volně procházet. Mohou bez skrývání, bez studu, bez uzardění, tlačit to ukřičené harampádí ulicemi evropských měst.

Kdykoli smějí vytáhnout zpuchřelou veteš a lomozit náboženským haraburdím před vševědoucím zrakem Evropana. Mohou podle potřeby provádět náboženská cvičení v mešitě. Nikdo je neohrožuje. Nezastrašuje. Nekřičí na ně. Nechce jim krást osobní věci.

S takovou lidskou společností v nevěřící zemí rozhodně nepočítali. Doma neustále slyšeli tak hrozné příběhy. V jejich domovině jim před očima znásilňovali, unášeli, mučili bratry a sestry. Vraždili je ve válkách. Ale Evropa prosperuje. Jsou najednou nejistí.

Co islámu tak svědčí, v Evropě nefunguje. Možná proto jsou ti všichni utečenci z Asie, Blízkého Východu a Afriky najednou tak bezradní, nesmělí, ostýchaví, rozpačití.

Buďme těmi, kdo učiní Západ vůči islámu nikoli sítem, ale neprostupnou hradbou. Přece islám potřebuje růst z hnilobného rozkladu, ze zániku, ze smrti, ze všeho ukončeného, ze všeho zničujícího a zničeného.

Robert Poch, Proč nejsem muslimem, Liber secundus:36