Skip to content Skip to navigation

Nejprve se podívejme na životní cyklus lýkožrouta neboli kůrovce. Popis jsem zkrátil - celý popis najdete na webových stránkách Národního parku Šumava (http://www.npsumava.cz/cz/1537/1918/clanek/)

Brouci přezimují pod kůrou nebo pod napadenými stromy v hrabance. Dospělý lýkožrout snese i teploty hluboko pod bodem mrazu, může doslova zamrznout v ledu. Jakmile se teplota vyšplhá nad 25°C, hromadně opouštějí svá zimoviště a nastává rojení. Začnou nalétávat na stromy, které jsou oslabeny a mají sníženou možnost ronit pryskyřice. Po nalétnutí sameček vyhlodá vstupní otvor a začne hlodat snubní komůrku, což mu trvá 2-4 dny. Po skončení práce vypouští do ovzduší agregační feromony, které lákají samičky k páření a zároveň lákají i samečky k hromadnému náletu na oslabený strom. Tím je zajištěno soustředění populace. Po spáření samičky se samečkem začíná samička hlodat matečnou chodbu, do které bude snášet vajíčka. Samička snese průměrně 20-100 vajíček. Po 6 - 18 dnech se z vajíček začnou líhnout larvičky. Po vylíhnutí se larvičky začínají živit lýkem napadeného stromu a hlodají larvální chodbičky. Doba žíru larev je 6 - 30 dní. Po uplynutí této doby vyhlodá larvička na konci chodbičky kukelní kolébku a zakuklí se na dobu 6 - 17 dnů. Lýkožrout se líhne v poměru 50% samečci a 50% samičky. Po vylíhnutí je dospělec lýkožrouta ještě pohlavně nedospělý. Dospívání probíhá v době cca 20 dnů při takzvaném zralostním (uživném) žíru, kdy čerstvě narozený dospělec požírá zbývající lýko v okolí larválních chodbiček. Pokud v daném stromě již není nic vhodného, prokousá se ven a nalétne na nový strom, kde vývoj dokončí. Jakmile dospělec lýkožrouta ukončí zralostní žír, nastává celý cyklus znovu.

Od rojení do dalšího rojení trvá cyklus při optimálních podmínkách cca 7 až 10 týdnů. Na horách je lýkožrout schopen utvořit dvě pokolení za rok. Pokud již nejsou vhodné podmínky pro vytvoření dalšího pokolení, lýkožrout přezimuje. Na jednom stromě se může vylíhnout 150 - 200 tisíc jedinců.

Potud základní údaje. Lze z nich celkem snadno odvodit, že za 1 rok bude na horách z jediného páru až 2500 párů, v příznivých podmínkách i mnohem více. Vezměme ale v úvahu určité přirozené ztráty a počítejme s ročním přírůstkem pouze 1:1000. Za těchto předpokladů bude po 2 letech z jednoho páru již 1 milion párů, které při svém vývoji zlikvidují zhruba 10 stromů. Za další rok již bude zničeno 10 tisíc stromů a po 4 letech od příletu našeho "Adama a Evy" může být zničeno neuvěřitelných 10 milionů stromů.

Na tomto místě je třeba říci, že zdravé stromy se dokážou bránit výronem pryskyřice, která nově vyhlodanou chodbičku zalije a tím škůdce zahubí. Tento obranný mechanizmus ovšem v situaci, kdy dojde k masivnímu napadení, přestává fungovat. Při silném zamoření nějaké oblasti kůrovcem tedy sice dojde ke zpomalení, ale nemůže dojít k úplné likvidaci škůdce. K rovnováze dojde až tehdy, když nové generace kůrovce nenaleznou v okolí nezničené stromy a proto hynou nedostatkem potravy. Pokud se však nejedná o zcela izolovanou lesní oblast, kůrovec se prostě začne ze "spotřebovaného" lesa šířit dál, do dosud nenapadených porostů.   

A nyní tedy již můžeme hledat odpověď, kdo zničil Šumavu. Byl to orkán Kyril, jak tvrdí Bursík? Nebo to byl pan Bursík, který kůrovci umožnil nerušené rozšíření, jak tvrdí Zeman?

Odpověď je poněkud složitější, ale podle mého názoru má pravdu Zeman a převažující podíl viny nese Bursík. Polomy, způsobené vichřicí, mohly celý proces napadení lesa kůrovcem pouze urychlit, ale rozhodně ne vyvolat. A Zemanův argument, že na Šumavě není žádná divočina, ale rozsáhlá monokultura smrkových lesů, jejíž přeměna na divočinu je náročným úkolem pro kvalifikované odborníky na desítky let, je naprosto na místě.

Prohlásit tento monokulturní les za bezzásahovou zónu, přestat ho udržovat a dát tak kůrovci volnou ruku, je naprosto diletanský přístup. Existuje dostatek kvalifikovaných odborných studií, které jasně dokazují, že ponechání takovéto monokultury ladem, bez dalších zásahů, nevede k obnovení původní, přirozené a vyvážené divoké přírody, ale ke vzniku jakéhosi bio-smetiště, na kterém se usídlí ty nejagresivnější druhy rostlin, které zabrání rozšíření původních rostlin či jejich zbytky dokonce vyhubí.

Jediným řešením může být jen dlouhodobý cílený zásah člověka, který povede k postupné náhradě monokulturních smrkových porostů přirozeným biotopem. Bylo by nutné začít cíleně pěstovat sazenice stromů a rostlin, nalézajících se např. ve zbytcích původního zalesnění v pralese Boubín a pod pečlivým odborným dohledem je postupně vysazovat v šumavských lesích místo dosavadní monokultury. Po desítkách let náročné práce by se Šumava MOŽNÁ začala podobat původní divočině.

Postup, který použil Bursík, mi připadá stejný, jako kdyby parlament kvůli rovnoprávnosti mužů a žen odhlasoval zákon o okamžitém zrušení rozdělení záchodků na pánské a dámské. Dámy i pánové, sdílející domácí toaletu s opačným pohlavím, si jistě dovedou domyslet, jaké by to mělo následky.
 


Komentáře

Pokud má pravdu pan Zeman, pak je naše část Šumavy v mnohem lepším stavu než ta německá, kde se na cca 3/4 území provozuje to, co u nás zkusil prosadit pan Bursík.