Skip to content Skip to navigation

Komu chybí život, nemá v úctě smrt

V pravém smyslu toho pojetí, možná neprávem nazývají ten pojem náboženstvím. Jejich zbožným přáním je, aby islám byl něčím opravdu duchovním. Už celé věky prokázaly, že koncept je v protikladu ke všemu modlícímu se a věřícímu. Je antitezí čistoty, milosrdenství, spravedlnosti, jak tyto kategorie vnímal starověk, a dnes je chápe my.

Byť usilujeme vyhledávat v islámu to dobré; nacházíme v něm zkaženost, kterou s sebou nutně přináší neúcta ke všemu lidskému, k chybujícímu omylnému pobývání ve světě, k slabosti náchylnému bytí. Oni k lidskému životu přistupují jako k čemusi poskvrňujícímu, znečisťujícímu, jako k ohavnému páchnoucímu výměšku. Nejzkaženější jsou právě ti, kteří obhajují systém, kde se zkaženost vnímá jako právo a povinnost. Copak šarí‘a má s lidskostí, základními lidskými právy něco společného? Co mám ještě vypozorovat, vytřepat, vyznít, aby můj hlas dolehl k nejzastrčenějšímu uchu.

Ostatně suďte, že každý systém založený na rigidní argumentaci je závěsem, který odděluje od zkoumání světa jaký je sám o sobě. Už v jejich hudbě můžete naslouchat výhružné zlověstné podzpěvy. V jejich tanci, ti citliví, slyší podupávat podtanec. Z jejich písemnictví probleskují černé záblesky záhrobního světa.

Komu chybí život, nemá v úctě smrt.

Důsledně ohraničujme ty arogantní, nevlídné, neslušné a vulgární hlasy! Ty, kdo chtějí ponížit nemilosrdným zneuctěním. S cynickou rozkoší znásilňovat. Rozdrtit celý svět pod kopyty velbloudů. Rozsekávat duše. Ty, kteří usilují, aby nás znovu dusil zatuchlý, zvětralý vzduch. Nízký, olověný, těžký strop. Zamřížované okno. Ostny obrostlá světnice. Aby nám zas svázali křídla, spoutali oči, aby nám ohluchl sluch.

Budou muset zadržet brunátný skok, churavý tanec, svéhlavou chůzi, svévolný výstup! Nebudou už moci zadusit hravost Západního světa, ani radostný smích, ani spokojený smích dětí, ani uvolněné veselí nebudou moci už nikdy ohrozit!

Robert Poch, Proč nejsem muslimem, Liber secundus:29-31