Skip to content Skip to navigation

Netvor, který zvolna roste mezi námi?

 Během několika desítek let však z  problému masové migrace může vyrůst netvor, který roztrhá společnost zevnitř.

Jestliže si muslimy představujeme jako zaměstnance či námezdní síly podléhající vůli politiků země, do níž byli pozváni, anebo uprchli, vyvstane nám před očima řada příkladů varujících před riziky. Dějiny zažily řadu vzpour a dalších situací, kdy dříve podřízené nebo utlačované skupiny získaly více moci než jejich páni a nakonec je svrhly.

Například saské kmeny Jutů a Frísů přišly v pátém století na jihovýchod Anglie jako žoldnéři na pozvání keltských králů. Počty a síla Sasů však vzrostly natolik, že území dobyli a nahradili keltskou kulturu svou vlastní.

Janičáři byli zase vrstvou otroků a válečných vězňů přinucených vojensky sloužit Osmanům, počátkem 18. století se však sami ujali moci nad Osmanskou říší.

Podobně Mamelukové byli původně zotročení vojáci, kteří se zmocnili Egypta a vládli mu jako vlastnímu království. 

Co když se příští generace muslimů budou také považovat za utlačované a zatouží po svém království?

Jak je to pravděpodobné?

Předpovědi hrozícího zániku Západní civilizace se dosud nikdy nepotvrdily. Obzvláště po nárůstu muslimského terorismu, se kohoutky s penězi zavírají a okouzlení z muslimského světa pozvolna končí u ledu. Dnes se řada politiků raději soustředí na konkrétnější cíle, jako je například ochrana a bezpečí občanů.

Už jsme opatrnější. Pozvolna chápeme, že islám je inkompatibilní s naší kulturou.