Skip to content Skip to navigation

Vpravo dole je takový hezký citát z vyprávění Jena Wericha (aspoň Voskovec mu Jene říkal). "za první světové války byly noviny hodně cenzurované. Vybílené. To, co se nesmělo tisknout, bylo bílé, prázdné místo. V Hybernské ulici byl takový kluk, který prodával noviny a křičel: „Co je bílý - to je pravda a co je černý to je lež!“ Pak ho zavřeli. Ale prohráli válku stejně. Němci si to potom vylepšili, že jaksi nebylo vidět, co je cenzurováno, takže my jsme četli noviny a nevěděli jsme, že tam není, co tam mělo být.“ 
       „To zůstalo. Do nedávna. A to je pryč!“

Není to pryč, Jene. Není.

Člověk vždycky naletí a myslí si "Zaplať Pánbů, je to za námi" (to se už snad smí říkat; nebo už zase jen zaplať příroda?). Já vím, že se ze světa odchází lépe s pocitem, že se snad přece jen něco změnilo k lepšímu. Ale zatím to tak nevypadá. V každém případě to, co jsi řekl o vládách - že ty nové vždycky to špatné, co jim pomáhá vládnout, převezmou od těch předchozích - jsi trefil.