Skip to content Skip to navigation

Pozdní lítost, slzy hlupáků

Mnozí pesimisté vehementně argumentují: Západní civilizace se nachází v podobném období, jaké nastalo v průběhu úpadku Římského impéria. S touto myšlenkou jako první přišel Edward Gibbon (1737 – 1794). Současní historikové nejsou zajedno s jeho názory.

Řím totiž ztratil „kázeň hlavy“, která jej držela pohromadě. Nyní jsme už bystřejší. Diktátor v nás vzbuzuje odpor. Koncepce víceúrovňového vládnutí vzestup diktátora zatím znemožňuje. Ovšem ne tak u náboženského státu, tam pro vývoj führera je úrodné půdy více než dost.

1 V závětří života

Pesimisté ochotně argumentují, že islám zkazí Evropu. Vrátí nás jedno století nebo dokonce o celá staletí nazpět. Tak ovšem může hovořit jen pozpátku se ženoucí slaboch. Podstrkují nám myšlenku, islám je pro budoucí vývoj Evropy jako křesťanství pro Římské impérium. To ale není možné. Chybí antický otrok.

2 Umění vidět

Je už evidentní, že většina kritiků se nespokojí pouze s uvedenou argumentací, obvykle pesimisté zároveň důrazně požadují: (1) zrušení anebo vystoupení z Unie (2) zrušení schengenského prostoru (3) výstavbu plotů kolem hranic jednotlivých unijních zemí (4) obnovení kontrol na hranicích jednotlivých unijních zemí (5) znovuvybudování hraničních přechodů. Jak zoufale pesimistům chybí umění vidět.

Žijí pouze to, co se naučili. Ztratili schopnost otevírat oči uvnitř očí. Jak z nich vlaje úporná snaha upevnit se tím stálým a silným. Vládnout v malém, snadno přehlédnutelném. Být nedotknutelnými všemocnými pány v tom, čím se tolik chlubí; jistotou v rozum a systém.

3 Rozvíjení (s)myšlenek

Tak ochotně a s pokoutnými úmysly pěstují mýtus. Blíží se konec, ne-li, že již zhroucení započalo. Nacházíme se v podobném rozkolu jako Římské impérium od druhé poloviny třetího století, kdy po smrti Theodosia I. v roce 395 bylo impérium trvale rozděleno na Západní a Východní část.

Vždy si říkám, proč nám Bůh dal i vnitřní zrak. Až Řím zaplavili páchnoucí dobyvatelé, pro něž byla voda svatá, že nakonec i ti, kteří nejhlasitěji křičeli: Na světě je tolik věcí, které nepotřebujeme! Až i ti, kdo nedočkaví vyhlíželi zánik; konečně prohlédli, spatřili a rozplakali se. Stále jim nebyl Řím dost dobrý… pozdní lítost, slzy hlupáků.

Ukázky z eseje Robert Poch, Proč nejsem muslimem, I:32-35