Skip to content Skip to navigation

Proč nejsem muslimem (ÚVOD + ANOTACE)

ÚVOD

Vyhýbám se přímým doslovným citacím z Koránu a náboženských knih muslimů, byť jsem musel studovat relevantní zdroje v průběhu dlouholeté přípravy této publikace – práci jsem započal už v říjnu roku 2001 –, o kterých se domnívám, že by je měl studovat každý, kdo by chtěl nárokovat určitou obeznámenost s daným tématem. Ani nechci sdělovat o muslimech pravdy tak prosté, že nestálo za to je říkat. Já osobně bych si přál, aby vás můj text osvítil. Poznání je jako „…teplo, jež stoupá z poschodí do poschodí.“.

Nechtěl bych však za nic na světě s muslimy žít, a ještě méně musit se jim kořit.

ANOTACE

Máme dva velké důvody si domýšlet důsledky jednání muslimů v Evropské unii. Pokud chceme trestat muslimy za lokální či globální džihád, měli bychom se především omezit v diskriminačních, nenávistných, opresivních, xenofobních projevech vůči nim. Rázem Evropu zahalí klid a nebude potřeba trestat džihád!

Ale kdyby bylo tak snadné problém ukončit pouze tím, že by mnozí přestali s provokováním muslimů. Problém je mnohem hlubší, rozlehlejší, závažnější. Nestačí pouze vyklidit hašteřivost, odložit nesnášenlivost, vymést svárlivost, umlčet vzájemné vulgarity, odhodit barevné peří, utlumit myšlení, že primordiální většina zná veškerou moudrost světa. Že když zanecháme dráždivých provokací, když se přestaneme pořád otírat o muslimy, najednou nastane oboustranný klid zbraní. Avšak velmi opatrně s jednoduchými řešeními v otázce migrace, anebo vůbec muslimů v Evropské unii; s jejich přijímáním anebo odmítáním v konotaci zastávání jak liberálních, tak konzervativních tradic a evropských hodnot. Velmi opatrně s vynášením rychlých soudů! Tady je potřeba velmi dlouhý, neuhýbavý, pozorný, upřený, zřící pohled, abychom mohli vhlédnout, nikoli pouze bezmocní zírat anebo všechno sledovat jaksi po povrchu. Islám je v Evropě rostoucí hora, která může brzy vyrůst do obří výše a šíře, může pak dominovat po všech stránkách, může částečně anebo zcela zahltit stínem všechno evropské, vše původní, všechno, co Evropané dosud vybudovali, kvůli čemu generace hrdých, pravdivých, statečných mužů i žen obětovali životy, prolévali vlastní krev i krev krutých nepřátel.

Druhým důvodem domýšlení jednání muslimů v Evropské unii podle mého mínění by měla být otázka proč je islám tak silný a sílí. Pokud se bráníme přílivu muslimů do Evropy pak jedině ze dvou důvodů. (1) neznáme islám, (2) známe islám poměrně dobře. Já se již přikláním k bodu číslo 2. Ano vzhledem k tomu protože velmi dobře vím, co s sebou islám přináší. Ale především šarí‘u. Islám je ustálený, svým způsobem, změnám odolávající náboženský systém. Islám není zpátečnický, pouze kolem sebe staví mocné vysoké zdi a silné hradby. Tohle jedno má s judaismem společné, ale tohle jedno je také vše, vždyť s judaismem nemá pak společného vůbec nic. Islám je sevřený, uzavřený, zaťatý ale možná až do okamžiku, pokud by ekonomicky a morálně slábnoucí postmoderní kultura Západu nestrhla muslimy do propasti a islám se v lavině pádu rozdrolí. V ten okamžik je možné, až Západní civilizace vlivem slábnoucích ekonomik svou politickou moc rozvolní, že islám se chopí příležitosti, převezme vládu a Západní civilizaci ovládne oslabeným islámským konzervatismem, který může být pro mnoho evropských politiků zajímavou formou konzervativní vlády. A to je podle mého mínění konkrétní riziko, které je nejenom pro Západ, ale také islám nebezpečné. Pro Evropu proto, že se postupně zbaví základních demokratických hodnot a pro islám, že bude muset rozbořit hradby (opustit například přísnou vymahatelnost šarí’y). Paradoxně cestu islámu do Evropy vůbec neotevírají liberální vlády, jak by se mnohým na první dojem mohlo jevit, ale právě konzervativní strany. Mohou naplnit potřebu po stálosti, pořádku, řádu a návratu stabilního systému. Zavést ideu konzervativních tradičních a ustálených hodnot.

Jaká je realita návratu konzervatismu do Evropy? Velmi vysoká a zvyšuje se každým dnem! Proč? Především vlivem sociálních nepokojů vzniklých z nedostatku (nejen finančních zdrojů), z rostoucí nedůvěry západních společností ke kapitalismu, vůbec ze ztráty dosud neotřesitelných jistot Západní civilizace – trhu, sociálního státu a svobody projevu. Křik po pořádku a řádu s sebou nutně přivádí několik otázek: Jakým způsobem chce zhýčkaný Západ přijmout vládu tvrdé ruky? Jakým způsobem se vytvoří stabilní systém tvrdé ruky? Jak přesvědčí konzervativci voliče, že konzervatismus a klidně i ten islámský je nejlepší východisko pro řešení ekonomických a sociálních problémů současnosti? Nechají si občané dát bez násilí „náhubky“ a „okovy“? Hitlerismus již Evropa zažila. Nyní tedy patrně projde očistcem islamismu?

 


Komentáře

jím být nechci. Stejně jako nechci být kominíkem, barmanem, vrahem, komunistou, nacistou, či eurokomisařem.

Otázka přece zní jinak - jsme stále ještě schopni dokázat to, co naši předci dokázali po 1400 let - zabránit expanzi islámu do Evropy?

V boji totiž zvítězí ten, kdo je ochoten za svoji věc zemřít. Bohužel mi nepřipadá, že by naše společnost dávala tuto ochotu nějak najevo.

Tomislav Sunić (Sydney Traditionalist Forum, 2017): Každého, kdo se rozhodne stát ovcí, zanedlouho rozsápou vlci.