Skip to content Skip to navigation

Příchodem zbídačelých uprchlíků expanze islámu získává, řekněme netušený rozměr. Nepřátelé vstupují na evropskou půdu jako dobyvatelé, ovšem v roli bezmocných a ušmudlaných, potřebných a trpících. Zoufalí z násilí a utrpení, které je doma postihlo. Vlastními byli vrženi vstříc cizímu světu nevěřících.

Do bezpečí museli ujít stovky kilometrů. Na člunech překonat desítky mil. Přespávat pod širým nebem. Neustále ohrožení bouřemi, lijáky, vichry, žhoucím sluncem, ale také lidmi bez svědomí, aby na konci strastiplného putování vstoupili do velkých měst, plných hlomozu a „bezvěrců“. Špinaví přicházejí do zemí překypujících bohatstvím, hygienou, luxusem, nadbytkem… o jakém nikdy neslyšeli.

Veliká města, s tisíci domy a statisíci lidmi, jsou mnohem bezpečnější než jejich domov v poušti nebo válkou rozbité krajině.

Oni ještě osobně znali výrobce hrnců, zpracovatele kůží, vlny, krejčího, barvíře. Ale tady jsou anonymní obchody doslova přecpané pestrobarevným různorodým snadno dostupným zbožím.

Oni ještě osobně znali pekaře, řezníka, ovocnáře, viděli je během práce, ale tady jsou supermarkety překypující potravinami od anonymních, abstraktních dodavatelů.

Oni ještě osobně znali a viděli, jak je těžké získat olej z růží, utkat koberec, vykout železo. Jejich pracovní návyky přišly vniveč. Nakupují, aniž by se obávali, že přijde uniformovaný muž nebo jiný lupič, koupené zboží násilím od nich vezme. Pohybují se na veřejných místech mezi nemuslimy. Přitom velmi ostře vnímají daleko větší pocit bezpečí, než v rodné oáze, vesnici či městě. Jsou vydáni napospas neznámému a vskutku obrovitému prostoru. Do té doby neznali jinou cestu z domu, než pěšky na trh tam a zpátky. Přece nejsou, jako jejich vrahové, kteří ujeli stovky kilometrů, aby je mohli lovit. Ale přestože zachránili holé životy, nemohou ze sebe vytěžit víc, než to, co získali, a co jim patřilo.

Robert Poch, Proč nejsem muslimem, II:46