Blog uživatele robert

Většina s mými argumenty nemusí nutně souhlasit. Každý pluje nad hlubinou nazírání. Prezentuje vlastní postřehy, samozřejmě i já. Můj úsudek je jeden a váš úsudek je jeden. Vy máte svůj názor, nechte si ho! Já mám svoje mínění a nechám si je! Nejsme jako nezvedné, rozverné děti, co se chtějí prát a přeprat. Vyzráli jsme. Dospěli jsme k poznání, že ušlechtilá diskuse je obehnána mantinely kompromisů.

Příchodem zbídačelých uprchlíků expanze islámu získává, řekněme netušený rozměr. Nepřátelé vstupují na evropskou půdu jako dobyvatelé, ovšem v roli bezmocných a ušmudlaných, potřebných a trpících. Zoufalí z násilí a utrpení, které je doma postihlo. Vlastními byli vrženi vstříc cizímu světu nevěřících.

Vnímám za temnou dálkou hřmícího obzoru nedobrého hosta. Nepřívětivý host. Přichází bez respektu. Mráz vzlíná nad Evropou. Prosakuje státy, regiony, městy, vesnicemi, údolími, řekami, cestami. Temný stín chce zadusit slunce – a nejen nad Evropou – a ponořit ji do hluboké, nesmírně kruté tmy.

Co spatřuji před mýma očima. Co nacházím před vnitřním zrakem. Běží mi obrázky hrůzy a děsu. Má duše natažená jak filmové plátno. Vidění budoucnosti jak promítací kamera. Co spatřuje má mysl niterným zřením?

Cílem nedobrého hosta, dnes tedy muslimů, především je, abychom cítili nepohodlí. Abychom prožívali stejný komfort jako on. Abychom se nakonec strachovali o svůj nos. Usiluje – svými iracionálními kampaněmi, odpudivými videi na sociálních sítích, plytkými texty, povrchními vyhrůžkami, rádoby mužnými pochody a lidužel ohavným terorem – o přehnanou pozornost. Že existuje „nepřeryvná, ohromná, strašlivá hrůza, která se valí z Mekky.“

Ale když bez věcné a živé diskuse přistupujeme na argumentaci, aby ženy byly podřízené, protože jsou slabší, protože jsou „jenom ženami“, přijímáme výraz mužské nezpůsobilosti. Jaké nezpůsobilosti? Aby přijímali sami sebe takové, jací jsou. Aby přirozenou autoritou, svým dobrem, především pak láskou u žen, získávali pravou úctu. Aby jednali jako skuteční dospělí muži všude tam, kde takoví muži nejsou. Tím, že Mohamed učinil ze ženy nižší závislou bytost, s omezenými právy, to byl jeho veliký omyl.

Co mě nechává lhostejným.

Pokud bych měl být bezohledně cynický, uštěpačně ironický, což stále ještě nejsem, kladl bych tyto otázky v konotaci antiopresivních přístupů.

Přistupme k danému tématu s dotazem sociálního pracovníka, v konotaci antiopresivních přístupů. Jak oboustrannou dohodou na základě vlastních ústupků jednotlivé státy v Evropské unii zajistí v rámci možností úspěšnou inkluzi[1] jejich institucí do evropské společnosti. […i cizince jsme povinni přijímat a brát je mezi sebe…][2]. Ve styku s těmito cizinci mezi námi, kteří se často, ne-li neustále, stydí za své tak snadno odlišující znaky, se musíme naučit přetvařovat.

 Během několika desítek let však z  problému masové migrace může vyrůst netvor, který roztrhá společnost zevnitř.

Jestliže si muslimy představujeme jako zaměstnance či námezdní síly podléhající vůli politiků země, do níž byli pozváni, anebo uprchli, vyvstane nám před očima řada příkladů varujících před riziky. Dějiny zažily řadu vzpour a dalších situací, kdy dříve podřízené nebo utlačované skupiny získaly více moci než jejich páni a nakonec je svrhly.

Muslim s akademickým titulem získaným v Evropě samozřejmě o antilidský brutálních zvěrstvech páchaných bestiálními, krutými, surovými muslimy ví. Nejenom že zná velmi dobře diametrálně odlišné způsoby vymahatelnosti evropského práva a islámského práva.

U mnoha jedinců – ale já se nezařazuji do stejné řady –, pozoruji překypující chuť a papírovou odvahu být Zastáncem tak zvaných evropských či Západních „hodnot“ – a je-li menší tak těch českých – .

Zastánce, tlačí se převážně do virtuální reality médií a sociálních sítí. Mají nejjemněji vytříbený čich. Nejlépe vybroušený sluch, kde by právě oni měli tnout virtuálním slovem, břitkým postřehem toliko složeným z jedniček a nul.