Skip to content Skip to navigation

Přistupme k danému tématu s dotazem sociálního pracovníka, v konotaci antiopresivních přístupů. Jak oboustrannou dohodou na základě vlastních ústupků jednotlivé státy v Evropské unii zajistí v rámci možností úspěšnou inkluzi[1] jejich institucí do evropské společnosti. […i cizince jsme povinni přijímat a brát je mezi sebe…][2]. Ve styku s těmito cizinci mezi námi, kteří se často, ne-li neustále, stydí za své tak snadno odlišující znaky, se musíme naučit přetvařovat. Oni pociťují divokou zášť vůči každému, kdo je nepřipravené překvapí při něčem, o čem se předpojatě domnívají, že je přistihnout neměl. Jediná cílená rada, která mě v tento trapný okamžik napadá zajisté je, abychom obrátili jejich pozornost mimo sebe. Někam daleko ven. Na něco neodrážejícího jejich odraz v zrcadle společnosti. Na cokoli velmi evropského, aby jejich zloba strnula a oni ovládli svou zášť.

Odvěkým poháněčem zášti je stud. Jak se asi cítí ten, kdo byl přistižen, jak koná něco vpravdě neobvyklého nebo nepřístojného. Tento stud je až příliš znám a nejen mezi muslimy. Nelze z nich vymýtit svět, který je obklopuje.

 

[1] Integrace, napojování, slučování.

[2] Jandourek, 2007: 107