Skip to content Skip to navigation

Blogy

Pozdní lítost, slzy hlupáků

Mnozí pesimisté vehementně argumentují: Západní civilizace se nachází v podobném období, jaké nastalo v průběhu úpadku Římského impéria. S touto myšlenkou jako první přišel Edward Gibbon (1737 – 1794). Současní historikové nejsou zajedno s jeho názory.

Řím totiž ztratil „kázeň hlavy“, která jej držela pohromadě. Nyní jsme už bystřejší. Diktátor v nás vzbuzuje odpor. Koncepce víceúrovňového vládnutí vzestup diktátora zatím znemožňuje. Ovšem ne tak u náboženského státu, tam pro vývoj führera je úrodné půdy více než dost.

1 V závětří života


Pro naše novodobé svazáky a aktivisty trochu inspirace

TRAKTOR SI BROUKÁ
Slova Hetényi Laszlo, překlad L. Kubišta, Hudba Székely Endre
=1=
Brouká si traktor, meze se tratí
májové slunce nám život zlatí
Skončily vády, sousedské hádky
už nenavrátí se zpátky

[: Do boje, rolníku
vyrob více bochníků!
Dělník dal ti dobrý stroj,
práce je tvůj boj! :]

=2=
Brouká si traktor, hlouběji oře,
má kulak smutek, má kulak hoře.
Do polí s písní jdou vesničanky
traktory jsou naše tanky.
[::]


Polemika

Většina s mými argumenty nemusí nutně souhlasit. Každý pluje nad hlubinou nazírání. Prezentuje vlastní postřehy, samozřejmě i já. Můj úsudek je jeden a váš úsudek je jeden. Vy máte svůj názor, nechte si ho! Já mám svoje mínění a nechám si je! Nejsme jako nezvedné, rozverné děti, co se chtějí prát a přeprat. Vyzráli jsme. Dospěli jsme k poznání, že ušlechtilá diskuse je obehnána mantinely kompromisů.


Quid est

Příchodem zbídačelých uprchlíků expanze islámu získává, řekněme netušený rozměr. Nepřátelé vstupují na evropskou půdu jako dobyvatelé, ovšem v roli bezmocných a ušmudlaných, potřebných a trpících. Zoufalí z násilí a utrpení, které je doma postihlo. Vlastními byli vrženi vstříc cizímu světu nevěřících.


Argument podle Eremita

Vnímám za temnou dálkou hřmícího obzoru nedobrého hosta. Nepřívětivý host. Přichází bez respektu. Mráz vzlíná nad Evropou. Prosakuje státy, regiony, městy, vesnicemi, údolími, řekami, cestami. Temný stín chce zadusit slunce – a nejen nad Evropou – a ponořit ji do hluboké, nesmírně kruté tmy.

Co spatřuji před mýma očima. Co nacházím před vnitřním zrakem. Běží mi obrázky hrůzy a děsu. Má duše natažená jak filmové plátno. Vidění budoucnosti jak promítací kamera. Co spatřuje má mysl niterným zřením?


Špatná trefa, špatný terč

Cílem nedobrého hosta, dnes tedy muslimů, především je, abychom cítili nepohodlí. Abychom prožívali stejný komfort jako on. Abychom se nakonec strachovali o svůj nos. Usiluje – svými iracionálními kampaněmi, odpudivými videi na sociálních sítích, plytkými texty, povrchními vyhrůžkami, rádoby mužnými pochody a lidužel ohavným terorem – o přehnanou pozornost. Že existuje „nepřeryvná, ohromná, strašlivá hrůza, která se valí z Mekky.“


Poslední omyl Jena Wericha

Vpravo dole je takový hezký citát z vyprávění Jena Wericha (aspoň Voskovec mu Jene říkal). "za první světové války byly noviny hodně cenzurované. Vybílené. To, co se nesmělo tisknout, bylo bílé, prázdné místo. V Hybernské ulici byl takový kluk, který prodával noviny a křičel: „Co je bílý - to je pravda a co je černý to je lež!“ Pak ho zavřeli. Ale prohráli válku stejně. Němci si to potom vylepšili, že jaksi nebylo vidět, co je cenzurováno, takže my jsme četli noviny a nevěděli jsme, že tam není, co tam mělo být.“ 
       „To zůstalo. Do nedávna. A to je pryč!“


Mohamedův omyl

Ale když bez věcné a živé diskuse přistupujeme na argumentaci, aby ženy byly podřízené, protože jsou slabší, protože jsou „jenom ženami“, přijímáme výraz mužské nezpůsobilosti. Jaké nezpůsobilosti? Aby přijímali sami sebe takové, jací jsou. Aby přirozenou autoritou, svým dobrem, především pak láskou u žen, získávali pravou úctu. Aby jednali jako skuteční dospělí muži všude tam, kde takoví muži nejsou. Tím, že Mohamed učinil ze ženy nižší závislou bytost, s omezenými právy, to byl jeho veliký omyl.


Stránky

Subscribe to RSS - blogy