Skip to content Skip to navigation

Blogy

Poslední omyl Jena Wericha

Vpravo dole je takový hezký citát z vyprávění Jena Wericha (aspoň Voskovec mu Jene říkal). "za první světové války byly noviny hodně cenzurované. Vybílené. To, co se nesmělo tisknout, bylo bílé, prázdné místo. V Hybernské ulici byl takový kluk, který prodával noviny a křičel: „Co je bílý - to je pravda a co je černý to je lež!“ Pak ho zavřeli. Ale prohráli válku stejně. Němci si to potom vylepšili, že jaksi nebylo vidět, co je cenzurováno, takže my jsme četli noviny a nevěděli jsme, že tam není, co tam mělo být.“ 
       „To zůstalo. Do nedávna. A to je pryč!“


Mohamedův omyl

Ale když bez věcné a živé diskuse přistupujeme na argumentaci, aby ženy byly podřízené, protože jsou slabší, protože jsou „jenom ženami“, přijímáme výraz mužské nezpůsobilosti. Jaké nezpůsobilosti? Aby přijímali sami sebe takové, jací jsou. Aby přirozenou autoritou, svým dobrem, především pak láskou u žen, získávali pravou úctu. Aby jednali jako skuteční dospělí muži všude tam, kde takoví muži nejsou. Tím, že Mohamed učinil ze ženy nižší závislou bytost, s omezenými právy, to byl jeho veliký omyl.


Stud

Přistupme k danému tématu s dotazem sociálního pracovníka, v konotaci antiopresivních přístupů. Jak oboustrannou dohodou na základě vlastních ústupků jednotlivé státy v Evropské unii zajistí v rámci možností úspěšnou inkluzi[1] jejich institucí do evropské společnosti. […i cizince jsme povinni přijímat a brát je mezi sebe…][2]. Ve styku s těmito cizinci mezi námi, kteří se často, ne-li neustále, stydí za své tak snadno odlišující znaky, se musíme naučit přetvařovat.


Netvor, který zvolna roste mezi námi?

 Během několika desítek let však z  problému masové migrace může vyrůst netvor, který roztrhá společnost zevnitř.

Jestliže si muslimy představujeme jako zaměstnance či námezdní síly podléhající vůli politiků země, do níž byli pozváni, anebo uprchli, vyvstane nám před očima řada příkladů varujících před riziky. Dějiny zažily řadu vzpour a dalších situací, kdy dříve podřízené nebo utlačované skupiny získaly více moci než jejich páni a nakonec je svrhly.


Proč nejsem muslimem (II,25)-Příliš odkrytí

Muslim s akademickým titulem získaným v Evropě samozřejmě o antilidský brutálních zvěrstvech páchaných bestiálními, krutými, surovými muslimy ví. Nejenom že zná velmi dobře diametrálně odlišné způsoby vymahatelnosti evropského práva a islámského práva.


Proč nejsem muslimem (I,53) - Zrcadlo

U mnoha jedinců – ale já se nezařazuji do stejné řady –, pozoruji překypující chuť a papírovou odvahu být Zastáncem tak zvaných evropských či Západních „hodnot“ – a je-li menší tak těch českých – .

Zastánce, tlačí se převážně do virtuální reality médií a sociálních sítí. Mají nejjemněji vytříbený čich. Nejlépe vybroušený sluch, kde by právě oni měli tnout virtuálním slovem, břitkým postřehem toliko složeným z jedniček a nul.


Citace z eseje "Proč nejsem muslimem"

První argument

Odmítají vnímat hodnotu individuálního vlastnictví, jak tento velmi složitý pojem vnímáme my. Odmítají argument, že [… soukromé vlastnictví je věcí pokroku…][1].

Otázkou ovšem je, jak on vnímá pokrok, a jak pokrok vnímám já. Měl bych brát do úvahy samozřejmě estetické, morální soudy. Co je ještě vkusné, co je etické. On vše vnímá z pozice náboženskosti, která ovšem nemá s mou duchovností pranic společného.

Druhý argument


Islámský terorismus neexistuje!

Má se říkat:

"Muslimský útočník spáchal masovou VRAŽDU!", nikoli teroristický útok.

Terorismus je odporný, ale stále má nějaký, většinou politický cíl. Ale jaký cíl mají muslimští útočníci? Vést snad partyzánskou válku? Získat politický vliv? Napravit domnělé křivdy na nich spáchané? …

Jediný cíl, který mají, je páchat závažné trestné činy vražd.

Doporučuji tedy, abychom je trestali jako masové vrahy, a tím se nadobro zbavili zavádějícího tvrzení, že oni jsou teroristy, protože jimi vlastně vůbec nejsou.


V bahně předsudků

Rozhodně mi kazí dobrý vkus pochybné argumentace individuí, co se nepoučili z historie. Zas kupí stejné chyby. Zapomněli už, jak například vnímal Evropu Napoleon? Projevoval zduřelou apatickou lhostejnost k lidem, v nichž viděl jenom prostředky svých cílů. Anebo Hitler? Agresivní politik, zodpovědný za zločiny nacistického režimu. Anebo Stalin? Ten nechal zemřít mučením, terorem, vraždami a zradou víc lidí, než kolik jich zahynulo během nacistického pustošení.


Stránky

Subscribe to RSS - blogy