Skip to content Skip to navigation

Blogy

Špatná trefa, špatný terč

Cílem nedobrého hosta, dnes tedy muslimů, především je, abychom cítili nepohodlí. Abychom prožívali stejný komfort jako on. Abychom se nakonec strachovali o svůj nos. Usiluje – svými iracionálními kampaněmi, odpudivými videi na sociálních sítích, plytkými texty, povrchními vyhrůžkami, rádoby mužnými pochody a lidužel ohavným terorem – o přehnanou pozornost. Že existuje „nepřeryvná, ohromná, strašlivá hrůza, která se valí z Mekky.“


Poslední omyl Jena Wericha

Vpravo dole je takový hezký citát z vyprávění Jena Wericha (aspoň Voskovec mu Jene říkal). "za první světové války byly noviny hodně cenzurované. Vybílené. To, co se nesmělo tisknout, bylo bílé, prázdné místo. V Hybernské ulici byl takový kluk, který prodával noviny a křičel: „Co je bílý - to je pravda a co je černý to je lež!“ Pak ho zavřeli. Ale prohráli válku stejně. Němci si to potom vylepšili, že jaksi nebylo vidět, co je cenzurováno, takže my jsme četli noviny a nevěděli jsme, že tam není, co tam mělo být.“ 
       „To zůstalo. Do nedávna. A to je pryč!“


Mohamedův omyl

Ale když bez věcné a živé diskuse přistupujeme na argumentaci, aby ženy byly podřízené, protože jsou slabší, protože jsou „jenom ženami“, přijímáme výraz mužské nezpůsobilosti. Jaké nezpůsobilosti? Aby přijímali sami sebe takové, jací jsou. Aby přirozenou autoritou, svým dobrem, především pak láskou u žen, získávali pravou úctu. Aby jednali jako skuteční dospělí muži všude tam, kde takoví muži nejsou. Tím, že Mohamed učinil ze ženy nižší závislou bytost, s omezenými právy, to byl jeho veliký omyl.


Stud

Přistupme k danému tématu s dotazem sociálního pracovníka, v konotaci antiopresivních přístupů. Jak oboustrannou dohodou na základě vlastních ústupků jednotlivé státy v Evropské unii zajistí v rámci možností úspěšnou inkluzi[1] jejich institucí do evropské společnosti. […i cizince jsme povinni přijímat a brát je mezi sebe…][2]. Ve styku s těmito cizinci mezi námi, kteří se často, ne-li neustále, stydí za své tak snadno odlišující znaky, se musíme naučit přetvařovat.


Netvor, který zvolna roste mezi námi?

 Během několika desítek let však z  problému masové migrace může vyrůst netvor, který roztrhá společnost zevnitř.

Jestliže si muslimy představujeme jako zaměstnance či námezdní síly podléhající vůli politiků země, do níž byli pozváni, anebo uprchli, vyvstane nám před očima řada příkladů varujících před riziky. Dějiny zažily řadu vzpour a dalších situací, kdy dříve podřízené nebo utlačované skupiny získaly více moci než jejich páni a nakonec je svrhly.


Proč nejsem muslimem (II,25)-Příliš odkrytí

Muslim s akademickým titulem získaným v Evropě samozřejmě o antilidský brutálních zvěrstvech páchaných bestiálními, krutými, surovými muslimy ví. Nejenom že zná velmi dobře diametrálně odlišné způsoby vymahatelnosti evropského práva a islámského práva.


Proč nejsem muslimem (I,53) - Zrcadlo

U mnoha jedinců – ale já se nezařazuji do stejné řady –, pozoruji překypující chuť a papírovou odvahu být Zastáncem tak zvaných evropských či Západních „hodnot“ – a je-li menší tak těch českých – .

Zastánce, tlačí se převážně do virtuální reality médií a sociálních sítí. Mají nejjemněji vytříbený čich. Nejlépe vybroušený sluch, kde by právě oni měli tnout virtuálním slovem, břitkým postřehem toliko složeným z jedniček a nul.


Citace z eseje "Proč nejsem muslimem"

První argument

Odmítají vnímat hodnotu individuálního vlastnictví, jak tento velmi složitý pojem vnímáme my. Odmítají argument, že [… soukromé vlastnictví je věcí pokroku…][1].

Otázkou ovšem je, jak on vnímá pokrok, a jak pokrok vnímám já. Měl bych brát do úvahy samozřejmě estetické, morální soudy. Co je ještě vkusné, co je etické. On vše vnímá z pozice náboženskosti, která ovšem nemá s mou duchovností pranic společného.

Druhý argument


Stránky

Subscribe to RSS - blogy