Skip to content Skip to navigation

Bezva Krušné hory, pěji na ně chóry. (Jaromír Šiša)

article_photo12. února 2020,  12:49

V českém podhůří neznalého turistu zmatou průmyslem, ale nahoře je všechno jinak. Pohoda, klid, pivečko.

Nutno přiznat, že na německé straně se k horám chovali o mnohem šetrněji. Teď už se chováme i my, a tak turistů přibývá.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

Část první etapy jsme strávili ve vlaku, z toho dvě hodiny v tunelu z důvodu lidského neštěstí. Výstup byl v Mostě. Právě tento kostel byl pošoupnut o kousek dál, aby nebránil těžbě. Přesněji o 841 metrů, což je v Guinessově knize rekordů zaznamenáno jako přeprava nejtěžšího objektu po kolejích.

article_photo

Když narukovat, tak dycky Most. Pro mě v roce 1974, ale

article_photo

kde jsou ty doby. Tady jsme spali i bděli na stráži proti imperialistickým hrdlořezům. Dnes tam přespávají možná jen bezdomovci a hrdlořezové se mazaně přestrojili za turisty.

article_photo

Konec nostalgie a naložit kola opět do vlaku směr konečná, Moldava v Krušných horách. Kdo by takový krpál šlapal. Zvláštností tratě je takzvaná úvrať ve stanici Hrob. Vlak vydejchá nahoru a pokračuje do protivky zase nahoru aniž by se otočil. To znamená, že na obou stranách vlaku musí být hnací vozidlo nebo pak jedině nahoru vycouvat.

article_photo

Moldava nás nepřivítala zrovna luxusním nádražím. Ono taky moc nefunguje.

article_photo

Pokračovat dál do Němec už to nešlo, hned pod hraničním mostem trať končila

article_photo

a pokračoval už jen náznak železničního tělesa

article_photo

Jako zvláštnost lze na německé straně najít nádraží bez kolejí, ale teď, když už zase kámošíme, mají být koleje prý údajně opět nataženy.

article_photo

article_photo

Ale mám i další dobré zprávy. Výpravu do Krušných hor jsme v dostatečném předstihu avizovali. Výběrové řízení na naše občerstvení vyhrál Budvar.

article_photo

Druhý den nás čekala pohoda přírodou, nejdřív kolem malé vody v lese

article_photo

a pak velká a modrá v přehradní nádrži Flaje

article_photo

kdyby někdo myslel, že kecám.

article_photo

Pak už trasa vedla kolem českých chaloupek a

article_photo

německejch chalup

article_photo

na německé pivo s kámošem.

article_photo

Terén na hřebenu byl ideální,

article_photo

ale užít si sjezdu a spustit se dolu se nedalo odolat, i když příjezd do Litvínova kolem vybydleného sídliště nebyl ten ideální pozdrav,

article_photo

ale zámek image města vylepšil.

article_photo

Při té příležitosti jsme si zajeli také na zámek Jezeří

article_photo

i když pohled dolu teda nic moc.

article_photo

Tak honem zase nahoru a zpět do údolí, až to bude nezbytně nutné.

article_photo

Krušnohorská hřebenovka je mírně náročná, pohodová a přírodní.

article_photo

article_photo

Výhodou jsou panoramata

article_photo

Nahoře nám nebyla jasná příčina uschnutých stromů, možná pozůstatky po době chemické, možná nadmořská výška.

article_photo

Měli jsme z trasy trošku obavy, ale štěstí se na nás nahoře usmálo.

article_photo

Dříve bychom byli narušitelé, které je třeba zastřelit, protože úkol zněl jasně, ale v nové době se hraniční potok neřeší.

article_photo

article_photo

Navíc všechno se prolíná, chvilku jezdíte u nás,

article_photo

a pak zase u nich.

article_photo

Chvilku jsme se cítili jako v Rusku,

article_photo

chvilku v jako v Peru,

article_photo

ale většinou jako doma, což v tomto případě bylo v Německu ve vietnamské restauraci s vítězným Budvarem.

article_photo

Prostředí bylo parádní,

article_photo

kulisa veselá,

article_photo

ale byla zastávka, kde nám naopak zatrnulo, zvlášť když se člověk zamyslí, jak taková zrůdnost fungovala.

article_photo

Když jsme si jen tak nahoře jezdili,

article_photo

a obdivovali kouzla přírody, jako třeba vřesoviště,

article_photo

bylo nad slunce jasné, že se jednou taky musíme svést z kopce. Zlomovým bodem byla Komáří Vížka,

article_photo

a pak už jen sešup s mezipřistáním u štoly Starý Martin. Doloval se tu cín.

article_photo

article_photo

Železniční most signalizoval, že brzdění vystřídá opět šlapání,

article_photo

což se stalo v Krupce. Ano tam odshora jsme přifrčeli

article_photo

U zříceniny místního hrad

article_photo

kromě nás se tu zastavil také Goethe.

article_photo

A ještě jedno kamenné zastavení, zřícenina kostela svatého Prokopa.

article_photo

Konečná Teplice.

article_photo

město samo a především lázně jsou plné květin

article_photo

a fontán

article_photo

většinou obojího dohromady.

article_photo

Právě v Krušných horách, obklopeni zelení se naplno projevilo naše souznění s přírodou a vegetariánské sklony, doplněné moravským vrabcem a knedlama.

article_photo

tematicky předešlá fotoreportáž PODÉL LABE DO PRAHY

Jaromír Šiša

Autor článku: