Skip to content Skip to navigation

Colours of Ostrava 2017 (Roman Potoczný)

Výsledek obrázku pro colours of ostrava 201724. července 2017,  15:39

Skončil šestnáctý ročník mezinárodního, multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017.

Co do plochy i počtu návštěvníků historicky největší, kdysi převážně hudební, festival, jaký se kdy v České republice podařilo uspořádat.

Po loňském, relativně slabším roce, který byl postižen absencí šťastné ruky při výběru vystupujících a nepřízní počasí, se letos počasí vydařilo na sto procent a vystupující, až na výjimky, nezklamali.

Představit v plné šíři program letošních Colours of Ostrava není možné. Bez osobního zážitku si lze jen těžko představit, co vše festival v současnosti nabízí. Je to skvěle fungující „město ve městě“, rozložené v Dolní oblasti Vítkovic, souboru historických budov a rezivějících technologických celků bývalých Vítkovických železáren. Už tato nezapomenutelná scenérie je důvodem přízně většiny účinkujících a velké návštěvnosti festivalu, který letos navíc nabídl skvělý program a mnoho změn. Nutno poznamenat, že všechny k lepšímu.

Oproti minulosti se festival konal od středy do soboty, což umožnilo prodloužit především závěrečný den až do pozdních nočních hodin. Vzhledem k tomu nebyl poslední den poznamenaný menší návštěvnosti na konci programu, kdy v minulosti návštěvníci v neděli spěchali domů, ale naopak návštěvnost v neděli gradovala a dle mého názoru musela výrazně překročit 50.000 návštěvníků.

Počasí bylo v průběhu pozdně odpoledních a večerních, hlavních programů po celé čtyři dny, s výjimkou nedělní dvouhodinové bouřky, slunečné a parné. Festival se tak vrátil do kolejí z předminulých let, kdy bylo návštěvníkům nutné připomínat, aby dodržovali pitný režim a chránili se před sluncem. Nutno dodat, že náleven, tematicky zaměřených reklamních ploch s konzumací alkoholu, pivních stanů, stanů s nealkem, prodejních stánků s jídlem, oblečením a tradičními festivalovými „tretkami“ byly stovky a to nijak nepřeháním.

Plocha festivalu se zvětšila. Chůze po areálu dostala smysl, jelikož se v podstatě odnikud nebylo nutné vracet, ale dalo se plynule procházet mezi jednotlivými částmi areálu. Dvě hlavní pódia Česká spořitelna Stage i Arcelor Mittal Stage i šest dalších, vedlejších pódií, divadla a menší koncerty a přednášky v hale Gong, filmová zóna, vysílání zpráv televize a diskusní zóna Meltingpot nebo výrazně zvětšená Design zóna, nabídly tolik programu, že nebylo v lidských silách stihnout v průběhu všech čtyř dnů vše zajímavé.

Po předchozích letech jsem si nekladl tuto ambici, a tudíž připomenu jen to, na co jsem se mohl plně soustředit. Tentokrát to nebyly žádná kina, divadla, ani se mi nepodařilo navštívit Meltingpot, Reflex Stage, Global Stage, Argo Stage a ostatní diskusní a přednášková fóra, kde byli zajímaví přednášející, jako Dan Millman, Miroslav Stingl, Tomáš Sedláček, Zbigniew Czendlik, Mariusz Szczygiel a mnoho a mnoho dalších.

V přemíře programu jsem se soustředil na hudební složku. Nejvíce mě zaujalo trio „Alt-J“, z mého pohledu jedna z nejlepších kapel současnosti. Do svého mládí jsem se vrátil s australskými „Midnight Oil“, kteří předvedli energický set, plný radosti z hraní svých hitů z devadesátých let. Zjevením byla americká zpěvačka „LP“, která se oproti očekávání nezaměřila jen na svůj hit „Lost on you“, ale se svou skupinou předvedla velmi zajímavou tvorbu. Nesmírným překvapením pro mě byla pětice „Haus“, která předvedla dynamický, indie-rockový, hudební set.

Příjemně mě naladili Birdy a „Imagine Dragons“, jejichž tvorba je určena nejmladšímu publiku a slovenští matadoři „Billy Barman“, kteří festival otevírali. Brit Michael Kiwanuka předvedl moderní, kytarový soul a své hity, včetně úvodní melodie seriálu „Sedmilhářky“. Tradičně spolehlivě zafungovali i „Tatabojs“, které si nenechal ujít, jak jsem viděl, ani Andrej Babiš. Německé trio „Moderat“ naplnilo páteční noc elektronikou způsobem, za který by se nemuseli stydět ani klasici německé elektronické scény, jako bývali Kraftwerk. Podobně na „Kofola Stage“ zafungovali „MidiLidi“. Poněkud mě zklamali pouze „Jamiroquai“, kteří zcela opomenuli dva své největší hity i současný „Automaton“. Bylo toho ještě mnohem více, co jsem na různých podiích zaslechl při toulkách po areálu a mohu potvrdit, že organizátoři měli letos šťastnou ruku. Každý příznivec hudby si přišel na své.

Festival skončil a už se těším na příští ročník, který by se měl konat ve dnech 18. až 21. července 2018. Netuším, kam ještě může tento velkolepý projekt růst, proto popřeji organizátorům, především Zlatě Holušové a jejímu týmu, městu Ostrava a sponzorům, aby letošní úspěch zopakovali a festival provázelo stejně dobré počasí, jako letos. Jako návštěvníci to oceníme a jsem přesvědčen o tom, že si festival opět skvěle užijeme. Za sebe za letošní ročník nesmírně děkuji.

Moje hodnocení: 100%

 

Roman Potoczný

Rubrika: 
Autor článku: