Skip to content Skip to navigation

Itálie versus Česká republika (Karla Slezáková)

17. března 2015,  09:52
 

K výročí mého desetiletého soužití s Itálií, napsala jsem o deseti plusech této krásné země a o deseti mínusech. Jsou to ,,věci," které člověk získá-ztratí, přestěhováním se z České republiky do Itálie.

Blog se vztahuje hlavně ke střední Itálii kde žiji.

Je to přesně deset let a deset dní, co jsem se přistěhovala do Itálie. Tolik let a já tu stále objevuji nové a nové věci, krásy, chutě. I po těch deseti letech se tu často cítím jako na dovolené. Stačí zajet do pár kilometrů vzdáleného městečka, projít se, dát si zmrzlinu, vystavit tvář slunci a rázem je z vás turista. A pak, když někdo furt fotí jako já, to se cítí jako ,,Japonec" i za barákem v Assisi. V italských uličkách je stále co objevovat, i když jste je už prošli několikrát. 

1. A to je první plus života v Itálii. Nekonečně dlouhá historie, která na vás dýchne na každém rohu. I ta nejmenší vesnička má své centro storico (historické jádro města).

2. Výborné a kvalitní jídlo za dostupnou cenu. Italové si na kvalitu a hlavně na Made in Italy dost potrpí. V obchodech díky častým akcím koupíte za dobrou cenu  i Parmigiano-Reggiano (pravý parmezán), Prosciutto di Parma (parmská šunka) a spoustu jiných kvalitních italských potravin.

3. Počasí. Léto je tu delší, zima kratší. A i když je to se sluníčkem poslední roky slabší, ještě stále tu vykukuje častěji, než v Čechách.

4. Víno a olivový olej jsou italským pokladem tisíce let. V menších městech vám oboje donese soused -docela tu funguje výměnný ,,obchod." Nebo si zajedete pro stáčené víno rovnou do sklípků, kterých je dost po celé Itálii. Ale i supermarkety nabízejí dobré víno a olivový olej za dobrou cenu. 

5. Moře, ta lesklá modř, ta slaná vůně, to nádherné šumění. Miluji moře. Ale dala jsem ho až na páté místo záměrně. Umbrie moře nemá, takže si ho užívám jen tak z půlky. Bydlet někde v přímořském městečku, měla by tahle moje láska zajisté místo první.

6. Italská komunikativnost je výhodou nejen pro ukecané lidi jako jsem já. Cítíte se sám? Potřebujete s někým prohodit pár slov? Zajděte si do baru, dejte si kafe u pultu a uvidíte, že se s vámi začne bavit nejen barman-ka. Možná proto v Itálii ,,nefrčí" návštěvy psychologů - tady stačí zajít na aperitiv.

7. Aperitiv. Sklenička Prosecca (alkoholici či skrblíci jako já si dávají Spritz, ten je ,,delší" a stojí stejně), pár jednohubek a obrovské olivy s peckou. Hned je z pracovního dne svátek.

8. Kostely, těch je v Itálii jako hub po dešti. Ať už jsou postaveny v jakémkoli slohu - všechny jsou úžasné a provoněné kadidlem. Pro mne jsou kostely magické místo a chodím do nich ráda - nejenom jako turista. 

9. Příroda, ta je tu nádherná. Ne že by v Čechách nebyla, ale tady je jiná, tak trochu exotická. Palmy, citrusovníky (těch je víc na jihu, ale i ve střední Itálii je jich dost), opuncie. Nebo ta spousta odstínů zelené v Umbrii. Ne nadarmo se jí říká zelené srdce Itálie. A pak ty hory.

10. Úsměv - lidé se tu víc usmívají. Bude to i tím, že život tu není tak hektický, všichni mají na všechno dost času.

Ale život v zahraničí přináší i spoustu mínusů a jako první je to určitě stesk po domově. I když tu žijete desítky let, po té rodné hroudě se vám čas od času zasteskne. Určitě alespoň tomu, kdo má v Čechách rodinu a dobré kamarády.

1. Kořeny - naše kořeny jsou zapuštěné tam, kde jsme se narodili a kde jsme vyrůstali. A ač se máme v Itálii sebelíp, stýská se nám. Díky internetu a české televizi se stesk minimalizuje, alespoň u mne. Ovšem srdcem jsem Čech. Kdybych neslyšela denně trochu češtiny, neviděla mé oblíbené seriály a neudělala si občas něco ext českého k jídlu (jako třeba dnes koprovou polévku), stýskalo by se mi víc.  

2. Rodina a kamarádi, ti nám schází nejvíc. Skoro všichni tu máme svoji lásku, skoro všichni tu mají děti, ale rodiče (to už není Bohu žel můj případ), sourozenci (pokud máte dobré vztahy) a dobří kamarádi z dětství, z mládí - to je poklad, který tady nenajdete. 

3. Práce - najít práci, která by vás bavila, která by byla adekvátní vašemu vzdělání, zkušenostem, znalostem, a kterou jste třeba v Čechách sehnali   jednoduše , to je tu nadlidský výkon. Určitě se najde pár vyjímek, co mají super zaměstnání, ale ze skupiny Italky (kde jsou tisíce Česko-Slovenek žijících po celé Itálii) vím, že sehnat práci na tomto poloostrově je čím dál větší problém.

4. Víkendy na chalupě. Nikdy jsem žádnou vlastní chatu ani chalupu neměla, ale i tak jsem celé mládí strávila v Poříčí nad Sázavou. Chaty kamarádek a mých lásek, procházky po lese, koupání v rybníce, večer táborák s buřty a kytarou.

5. MHD - tomu co jezdí v Itálii po městech se MHD říkat snad ani nedá. Buď to nepřijede vůbec nebo úplně jinak než podle jízdního řádu. Vlastně podle jakého jízdního řádu? Ten ve velkých městech ani nehledejte. Když jsem vlezla prvně do metra v Římě, docela jsem se zděsila. Miláno nemá metro o nic lepší - no možná o malinko. Pražské metro je klenot - je krásné, světlé, čisté. Tramvaje a autobusy jakbysmet.

6. A čistota je další věc, co větší města Itálie moc neznají. Menší města jsou čistší jen díky metařům. Obyvatelé Itálie mají totiž děravé ruce. Co jim kde upadne, nechají ležet. A sebrat bobika po svém Bobíkovi? Tahle ,,móda" do menších měst ještě nedorazila. Naštěstí je tu dost zeleně.

7.   Policie České republiky - je ve městech vidět, kontroluje, pomáhá a chrání. U dopravních nehod je docela rychle, na požádání zkontoluje objekt. Italská policie? Během oběda, večeře a hlavně fotbalových utkání buďte klidní - nikde ji neuvidíte. Nabourají vás na parkovišti? Vemte si v práci na celý den volno. Řetězová bouračka na okruhu v Římě? Sepište si papíry o havárii na čtyřproudé silnici a doufejte, že to do vás nikdo nenapálí. Policie nepřijela ani tam. To jsou mé zkušenosti.

8. Pivo - o tom snad dlouze psát nemusím. To je každému jasné. Italové mají víno, my máme pivo. Občas bych si ráda dala pěkně vychlazenou desítku v půllitru. Ale i když jsem našla hospodu v Perugii kde mají Krušovice, dali mi to do 0,4l. a skoro bez pěny. Krušovice bez čepice za pět euro, to si dám příště raději to víno.

9. České lesy - to je obdobné jako bod č.9 v plusech. Itálie má taky krásné lesy, ale není to ono. Houby, lesní maliny a jahody, borůvky - to tu znají jen v supermarketech. ,,Jít jen tak sama na procházku do lesa? Jsi blázen?" Zhrozí se každý, komu řeknu, že u nás je to normální. 

10. Vánoce - naše tradice, sníh nebo alespoň mráz, vánoční tržiště s vůní frantíků a purpury, kapr, pohádky v televizi. To tu schází podle mne každému. 

 

Oba státy mají pro a proti, ale jak se říká, nemůžu sedět jedním zadkem na dvou židlích. A tak sedím tam, kam mě srdce táhne a kde se mi sedí líp.

 

Karla Slezáková

Autor článku: