Skip to content Skip to navigation

Jeseníky jsou způsob života, alespoň tedy ten můj (Miroslav Václavek)

Stollenhau16. července 2020,  20:15

Poutnictví bylo hojně rozšířeno ve středověku. Tehdejší člověk, většinou hluboce věřící křesťan si oblékl poutnický hábit a vydal se na cestu.

Aby složil pokání, nebo prosil o něco nebo za někoho.

Také šlo o vytržení z tehdejšího každodenního stereotypu spojeného s obživou a prací, tedy řečeno dnešními slovy o vymanění se z každodenního stresu za účelem znovunabytí duševní a tělesné rovnováhy.

Ani dnes tomu vlastně není jinak. Moderní člověk, ačkoli je mu po stránce materiální mnohonásobně lépe než člověku středověkému má tytéž starosti a strachy možná ještě větší a tak i on vyráží na své poutě. Někdo jde na procházku, jiný do chrámů konzumu a já zase, když vidím nejkrásnější hory České Republiky na obzoru, tedy zádumčivé, hluboké, starobylé a temné Jeseníky, zase vyrážím na kolo.

A tak když jsem v neděli pohlédl na hřebeny Jeseníků tyčící se nad Šumperkem kde žiji, sbalil jsem svých pět poutnických švestek, tedy jsem na sebe oblékl svůj cyklistický hábit, na záda jsem hodil malý batůžek s nejnutnějšími věcmi, kdybych třeba vypustil některou ze svých duší. A taky jsem tam měl nůž a sirky, protože nikdy nevíte, kdy se vám může jedno nebo druhé hodit. Na řídítka jsem připevnil outdoorovou kamerku, na hlavu jsem nasadil přilbu, protože mi již jednou zachránila život a vyrazil jsem putovat.

Vzal jsem to po asfaltce vinoucí se zprvu rovinou v údolí pod horami, pod nimiž se každý lidský tvor cítí malinký a vzhlíží k nim s bázní, zvláště jede-li na kole a ví, co ho čeká. Neboť hodlá-li pohlédnout až k jejich vrcholům musí hodně zaklonit hlavu.

Ale proto to člověk i dělá a když má nohy vymakané jako šutr, tedy jako já, nečiní mu to zvláštní námahu a může si to začít jaksepatří užívat.

article_photo

A tak projíždí-li Rudolticemi, což je poslední obec před Skřítkem, potěší jeho oko pasoucí se kravičky i s telátky, které jej němě obdivují svými pohledy. A jestli ne, bude si to poutník cyklista alespoň tedy namlouvat.

article_photo

Pak ho na začátku stoupání značka upozorní na přes cestu přebíhající paroháče. Attenzione cornuto!

article_photo

Ale poutník jede dál a výš a s přibývajícími výškovými metry se mu dostává prvních zasloužených odměn pohledů na hřebeny a lesy a cyklistovi začíná být krásně u srdce. Protože již jen kousek a dosáhne vrcholu na sedle Skřítek, kde odbočí a vydá se za cestou do údolí Žlutého potoka.

article_photo

A už je tady. Nechá se vyfotit pro čtenáře blogu slečnou prodávající lístky na parkování a pak to vezme cestou za jeho zády, která směřuje k jesenické hřebenovce na Ovčárnu. Ale pojede po ní jen kousek a na místě, kde se zvedá do nebes odbočí doprava a pojede po červené. Chvíli po lesní asfaltce a pak nesmí minout nenápadnou odbočku do pravého jesenického pralesa, kterým se probije až do kýženého údolí.

article_photo

A už je tady, již jím projíždí hezkou cestou kolem koryta s vodou, která pramení na skříteckých rašeliništích a proto má svoji charakteristickou barvu, která potoku dala své jméno. A pak poutník na horském kole odbočí na Žďárský potok, vyjede na hlavní silnici a u Čokoládky, což chata u cesty odbočí doleva a vjede do lesů kolem Rabštejna. Tamní lesy jsou tak hluboké, že i ve dne není téměř vidět na krok a cesta je dlouhá a klikatí se po úbočí a zdá se být bez konce. Střez se poutníče ohlížet se, neboť jinak již nevyvázneš, tamní les si tě vezme a ty budeš až do skonání věků odsouzen jezdit stále dokola hladov a žízniv a znaven.

article_photo

Ale protože je Mirek strašně šikovnej a ví co a jak a s Duchem hor je jedna ruka tak to projel až na Rabštejn, kde si dal točenou kofolu a cappuccino a pak na to sedl a prolítl to přes Hvězdu a pak na Traťovku až do Šumperku. Ale protože měl s sebou kamerku tak tentokrát nezůstane jen u fotek, ale Mirek vám sem dává i video, takže se můžete pokochat spolu s ním nad krásami Jeseníků a tajit dech při Mirkových downhillech, které i když hodně zvolnil jsou pořád ještě poměrně svižné.

 

No a protože Mirek na kole rád putuje nejen o víkendech tak vám sem dá ještě pár fotek z cesty na Stollenhau. To je místo, které zůstalo po kdysi kvetoucí obci nad Velkými Losinami po níž zbyl jen kříž u cesty, základy zničeného vesnického kostelíku, německý hřbitov se zdmi z kopřiv, samota, ticho. A pak velká louka, kde stojí osamocené stromy, které připomínají, že na místě stromu stál kdysi dům, zbořený již před léty a tyto stromy jako věrní psi dodnes střeží klid a mír domova stejně jako tenkrát.

article_photo

Na Stollenhau vede několik cest, ale Mirek jel včera na Bratrušov, projel jej a pak nahoru až na Kopřivnou.

article_photo

Pak odbočil doprava a jel směrem nad Rejchartice kudy jinak jezdívá nahoru častěji kvůli hezké lesní cestě pod Městskými skalami.

article_photo

Ale i výhledy do sudetské krajiny z druhé strany jsou překrásné. A vůbec, změna je život.

article_photo

A pak, až poutník vyjede ještě výš, je tu místo, kde začíná krajina kolem Stollenhau. Trvalo po staletí než ji houževnatí čeští Němci vyrvali tvrdé a nelítostné jesenické přírodě. Než vyklučili lesy a vynesli kameny z polí, aby vydala alespoň chudičkou sklizeň. Než vystavěli domy a u nich zahrady. A uživili se tam. Tak vysoko nad zemí, kde je to už jen kousek tam nahoru.

article_photo

Ničit je snadné, na místě plného života jsou dnes jen louky a cesta, která za chvíli skončí. Dolů se musí vyšlapanou cestičkou k lesu a pak do Velkých Losin. A z Velkých Losin, krásné to lázeňské obce, kterou nám zde zanechali naši němečtí předci kolem renesančního zámku tamtéž a dál cestou mezi lesy a loukami dokud poutník v Rapotíně nenarazí na nádhernou, v noci osvětlenou cyklostezku postavenou ze peníze z EU, která jej bezpečně přivede zpět do šumperského přístavu.

Stollenhau

Zde se pokaždé zastavím, nechám mou myslí projít film natočený minulostí. Minulostí, která byla spojena s národnostní a rasovou nenávistí a říkám si, že jsme neobstáli. Tím, že jsme vyhnali dobré i zlé, že jsme po válce jednali stejně, jako tomu činili nacisté, tedy podle klíče kolektivní viny, jsme ztratili morální kredit. Jediné, co tedy můžeme učinit dnes je složit hluboké pokání a omluvit se nevinným obětem válečných a poválečných kataklyzmat a nikdy nedopustit opakování, ale jednou provždy se poučit.

Vater unser im Himmel,
geheiligt werde dein Name.
Dein Reich komme.
Dein Wille geschehe,
wie im Himmel so auf Erden.
Unser tägliches Brot gib uns heute.
Und vergib uns unsere Schuld,
wie auch wir vergeben unsern Schuldigern.
Und führe uns nicht in Versuchung,
sondern erlöse uns von dem Bösen.
Amen

Photo and video © Miroslav Václavek
All rights reserved

P.S. Všechny tyhle fotky jsou kryty dřinou, krví, slzami a potem.

Miroslav Václavek

Autor článku: