Skip to content Skip to navigation

Lidé nemají při horských túrách rozum a podle toho to také vypadá… (Vladimír Kroupa)

Tériho chata...25. srpna 2019,  15:06

Lidé dnes díky lepší ekonomické situaci jezdí i tam, kde nikdy před tím nebyli.

Bohužel, dost lidí je neskutečně naivních (hodně mírný termín...), a o svých výletech přemýšlí v měřítku sledování cestopisu v televizi...

Posledních 5 roků jezdím pravidelně do slovenských Tater. Jak do Nízkých, tak do Vysokých. Letos jsem byl například na samém jejich západním okraji, v okolí Roháčů. To, co jsem tam viděl například při celodenní túře k Roháčským plesům, mi zavdalo důvod kroutit hlavou ještě dnes. Celý den jsem tam potkával „turisty“, kteří se do nadmořské výšky přes 1700 m n /m vydávali jen v kraťáskách a tílku, bez sebemenšího baťůžku s nějakou alespoň větrovkou, o nějaké té alespoň základní zásobičce jídla a vody ani nemluvě. Nejhorší, co jsem ale u takových lidí zaznamenal, byl typ obuvi. V nejlepším případě šlo o stylové, hlavně značkové botky – tenisky, vhodné někam na jogging, ale určitě ne do kamenitého terénu hor, jakými právě Tatry jsou. Jak jsem psal – to v tom lepším případě. Co mi ale doslova vyrazilo dech, byli lidé, co se vydali na horskou túru v gumových PANTOFLÍCH, nebo dámy v BALERÍNKÁCH.

Přísahám, že jsem to viděl na vlastní oči!

Stejnou obuv a styl oblékání jsem zažil i vloni na Chopku (2024 m n/m) v Nízkých Tatrách, nebo rok před tím, když jsme se ve Vysokých Tatrách drápali ze Starého Smokovce přes Malou studenou dolinu na Tériho chatu (2015 m n/m).

Moje maličkost u Popradského plesa

Moje maličkost u Popradského plesa (D.K.)

Nás, "pohorkářů", jsem potkal cestou naprostou menšinu.

Dnes samozřejmě píšu pod vlivem obrovské tragédie, ke které včera došlo v sousedním Polsku, kdy během silné a na blesky bohaté bouřky zemřelo několik lidí, několik je jich ještě stále nezvěstných a mnoho, mnoho dalších zůstalo zraněných. Proč melu o oblečení, když tam šlo o blesky a bouři...?

Inu proto, protože i to má souvislost s nezodpovědností, lehkovážností, nebetyčnou naivitou a troufám si napsat i lidskou hloupostí.

Moje dcera a náš vysokohorský pudl u jednoho z tatranských vodopádů

Moje dcera a náš vysokohorský pudl u jednoho z tatranských vodopádů (V.K.)

Stejně, jako jsem viděl lidi v horách nedostatečně oblečené a obuté, lidi nezodpovědné ke svému zdraví, ignorující základní požadavky přežití ve vždy nevypočitatelných vysokých horách, stejně tak jsem tam zažil i několik bouřek. Viděl jsem ve chvíli, kdy jsem se před bouřkou, o které jsem díky sledování mobilní aplikace věděl s několika hodinovým předstihem, s rodinou ukryl v chatě u Popradského plesa, jak mraky bláznů v blížící se bouři, kdy už bylo slyšet i hřmění, drápali na Ostrvu (1984 m n/m), po klikaté kozí stezce, stále vzhůru, aby na vrcholu byli ještě blíže bleskům a nebezpečí.

Tériho chata...

Tériho chata... (V.K.)

Jakoby cestou nahoru k Popradskému plesu neminuli odbočku na „Symbolický cintorín“, což je skalní stráň, posetá křížky a cedulkami se jmény lidí, kteří v Tatrách přišli o život...

Takže já osobně si myslím, že podobná tragédie, ke které včera na polské straně Tater, respektive i na slovenské, došlo, byla jen otázkou času a je na 100% jisté, že k něčemu podobnému dojde zas. Lidé jsou bohužel stále nepoučitelní, podobné záležitosti, jakou jsou vysokohorské túry, berou stále z perspektivy sebe sama sedícího někde v křesle doma v obýváku při sledování cestopisných dokumentů.

Už ani nevím, kde to ve Vysokých Tatrách bylo...

Už ani nevím, kde to ve Vysokých Tatrách bylo... (V.K.)

Vydejte se na jeden den na túru do Vysokých Tater a já Vám zaručuju, že tam uvidíte nespočet lidí, kteří sami sebe naprosto dobrovolně a s nosem pyšně zdviženým nominují na Darwinovu cenu – snad tušíte, o co jde, pokud ne, vygůglete si to...

K té tragédii včera vůbec nemuselo dojít, stačilo jen, kdyby lidé, kterých se dotkla, používali hlavu a respektovali, že něco jako je hora, může mít na jejich život větší vliv, než by se jim mohlo zdát.

Stačilo jen, aby si uvědomili, že blesk v horách je jedním z největších nebezpečí, že ho nepřeperou, ani nevydrží. Stačilo, kdyby si uvědomili, že pokud je hlášená bouře, rovná se vysokohorský výstup nadějnému pokusu o sebevraždu.

Stalo se tak mnoho, a přitom stačilo tak málo a nestalo by se vůbec nic...

P.S. povšimněte si prosím na videu, (skoro u konce, když jsou na vrcholu), které je právě z té hory, kde došlo včera k tragédii, jaké "horské" boty tam lidé mají. Nejlepší je ten mladík ve světlém tričku a s kšiltovkou otočenou štítkem dozadu. Čím více pruhů, tím více adidas...

Vladimír Kroupa

Autor článku: