Skip to content Skip to navigation

Odstraňme sochy sovětských maršálů, nezaslouží si naši úctu (Miroslav Václavek)

Výsledek obrázku pro Koněv pomník25. srpna 2019,  15:13

Tak nám zase polili Koněva paní Müllerová,

aneb tato slova jako vystřižená ze Švejka skvěle ilustrují existenci jednoho monstra v Praze, vyvedeného v obvyklé póze, tedy v kabátě až na zem, což mne vede k zamyšlení

- že by sochaři sochali bolševiky v kabátech z lenosti, neboť jich bylo příliš mnoho a nechtěli se zdržovat s detaily, aby splnili plán?

Je to docela dost možné, protože země, která patřily tomu obrovskému impériu zla, tedy Sovětskému svazu byly vysochanými či z kovu odlitými masovými vrahy, zloději a zločinci přímo zamořeny. A to nejen těmi domorodými, jako byl například Klement Gottwald, ale samozřejmě i těmi z dovozu, kteří zde byli exportováni Rudou armádou.

Ivan Sergejevič Koněv byl jedním z nich. Syn rolníka, který v průběhu občanské války vstoupí k rudým a započíná tak svoji kariéru. Díky přímluvě Vorošilova mu jako tisícům jeho kolegů nevpálili kulku do týlu a tak se mohl v roce 1980 zjevit s kyticí v ruce v Praze 6.

Jeho vojenské výkony, ostatně jako u celé tolik oslavované sovětské generality byly nevalné. Neboť jediná kvalifikace člověka na vysoký velitelský post v Rudé armádě byla bezohlednost a patolízalství k osobě Džugašviliho vulgo Stalina.

A tak byl Koněv po strašlivé a dodnes utajované bitvě u Rževa, kde on a Žukov a Stalin vehnali na smrt více než milion příslušníků Rudé armády – zcela zbytečně, neboť nedosáhli ani metru dobývaného území – povýšen na velitele 2. Ukrajinského frontu, jehož jednotky, včetně našich československých vojáků, dobývaly dukelský průsmyk, aby z nich, díky sovětskému způsobu vedení války, zůstalo jen torzo.

Když jeho tanky dorazily v květnu do Prahy,obsadily již osvobozené území, protože jak Praha, tak i značná část Čech se osvobodily díky Ruské osvobozenecké armádě a to především divizi generála Buňačenka a také díky povstání v českých zemích, kdy za cenu těžkých ztrát z řad českých občanů jsme se osvobodili sami. Což je do dnešních dnů zcela opomíjeno.

Pak Ivan Koněv nechával odvlékat z čerstvě dobytého území naše československé občany na otrocké práce do Sovětského svazu, včetně legionářů ruského původu, kteří se stali československými občany a vraždící komanda SMERŠ (Smjerť špionam – Smrt špionům) což byla sovětská obdoba komand SS popravovala jak příslušníky Ruské osvobozenecké armády tak i všechny, které bylo zapotřebí zlikvidovat, aby byl co nejvíce usnadněn přechod ke stalinské diktatuře.

Jeho následné působení lze popsat již jako teror páchaný na lidech, kteří touží po svobodě. Protože jinak brutální potlačení maďarské protikomunistické revoluce v roce 1956, kterému velel nazvat nelze.

Tedy mít na pražském náměstí sochu jednoho z těch, kteří nejenže nebyli žádnými osvoboditeli, ale jen dalšími uzurpátory považuji za hluboce ohavné, neboť Ivan Koněv a jeho front naši zemi dobyl na svém bývalém spojenci a předal ji Stalinovi. I se vším uranem a průmyslovou vyspělostí, přičemž oboje vyraboval s jinak nevídanou důsledností. Přičemž více než deset našich občanů umučených v koncentračních táborech, popravených v politických procesech a statisíce uprchlíků za svobodou na západ hovoří o tragédii naší země, nikoliv o jejím osvobození.

Pokud prosím chceme připomínat naši historii a naše skutečné osvoboditele pokud o Prahu a Čechy jde, odvezme tohoto krvavého Stalinova maršála, vraťme ho velvyslanectví války, zla, lži a agrese v České republice, tedy ruské ambasádě a na podstavec dejme vojáka ROA a českého povstalce, neboť oni zaplatili cenu nejvyšší jak v době války tak i po ní. Protože jedni byli postříleni Koněvovým SMERŠ a druzí pověšeni Gottwaldovými „soudci.“

Bok po boku. Čeští povstalci a ruští vojáci ROA v boji za naši svobodu.

Bok po boku. Čeští povstalci a ruští vojáci ROA v boji za naši svobodu. (Státní okresní archiv Louny)

Současná socha přitahuje jediné – komunisty, tedy příslušníky zločinecké organizace, aby stejně jako neonacisté slavili ty největší hrůzy v dějinách a plivali tak skutečným hrdinům do obličeje. Vymlouvat se na historii je v tomto případě totéž, jakoby nacisté měli sochu Adolfa Hitlera o ulici dál.

Miroslav Václavek

Rubrika: 
Autor článku: