Skip to content Skip to navigation

Po Transsibiřské magistrále z Moskvy až k Bajkalu za pár minut, lze jen ve fotoreportáži. (Jaromír Šiša)

article_photo7. května 2020,  22:59

Uletěli jsme 10000 kilometrů, to je 10x z Prahy do Paříže. Cesta vlakem byla poloviční, jako 10x z Aše na slovenské hranice.

V lůžkovém voze jsme přespali několik nocí a projeli či navštívili šest milionových měst. Kromě mnoha

řek našeho chápání vlak přemostil čtyři ruské veletoky. Známé rčení, zima jako na Sibiři, jsme rádi inovovali na teplo jako na Sibiři.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

První část cesty byla letecká. Z Prahy do Moskvy, za necelé tři hodky. Následoval čas na prohlídku města za světla i

article_photo

za tmy. Viz samostatná fotoreportáž z Moskvy zde.

article_photo

Nultý kilometr Transsibiřské magistrály se tyčí na Jaroslavském nádraží,

article_photo

ale náš nástupní plán velel nastoupit na Kazaňském.

article_photo

První dojem báječný, nebydleli jsme si v dvoupatráku vůbec špatně, navíc

article_photo

s dostatečným prostorem na procházky,

article_photo

k ulehnutí a

article_photo

s tělocvičnou na protažení.

article_photo

Dopoledne nás z latergie vysvobodila Volha. Kdo doposud nechápal velikost Ruska a význam slova balšóje, v půlce mostu se mu rozsvítilo. Protřelý turista nás ale uzemnil slovy, nebuďte tak vyvalení, to jste ještě nebyli na Amazonce.

article_photo

Když už jsem u mostů, v Rusku se stále ještě hlídají, ostatně jako všechno ostatní.

article_photo

Nádraží Kazaň.

article_photo

Opět jsme si počkali na večerní spoj, abychom malinko proběhli město.

article_photo
article_photo

Utrmáceni jsme zašli na jedno do tatarské lidovky. Samostatná fotoreportáž z Kazaně

article_photo

Jekatěrinburg dalších cca 1000 km

article_photo

Zde jsme pobyli den a noc, takže prohlídka byla malinko komplexnější.

article_photo

S městem je spjat osud poslední carské rodiny, kterou tu v roce 1918 vyvraždili bolševici. Na tomto místě, kde teď stojí Chrám všech svatých na krvi, předvedli bolševici v plné nahotě, jak se spěje k světlým zítřkům.

article_photo

Těla pak byla pohozena do bývalého lomu Ganina jama, kde byl postupně vybudován celý areál k jejich památce a uctívání.

article_photo

Snad každé nádraží má vystavenou mašinku. Tahle je o to zajímavější v podobě našeho šestikoláku svého času v sovětském týmu.

article_photo

Ale čmelák je stále v aktivní službě. Kdo umí azbuku, tak i zde je zřejmé od čeho má lokomotiva název.

article_photo

Mašinky v Rusku postávají různě. Třeba v Jekatětinburgu v bytové zástavbě.

article_photo

K tomu patří železniční muzeum s tématicky povedenými plastikami a neuvěřitelně ukecanou průvodkyní. Samostatná fotoreportáž z Jekatěrinburgu

article_photo

Přejezd do Krasnojarsku trval den a dvě noci a 2500 km, tak byl čas koukat z okna. Sem tam nějaká ta břízka,

article_photo

doplněná tajemně strašidelnou bažinou,

article_photo

ale občas se mihlo i obydlí.

article_photo

Základem všeho je na Sibiři dřevo na topení, tady budou muset do zimy trošku přitlačit. I když rčení zima jako na Sibiři tak úplně neplatí, my zažili příjemných 28 stupínků, samozřejmě nad nulou.

article_photo

V blízkosti měst byly i zahrádkářské kolonie.

article_photo

Mezi tím jsme různě zastavovali, a třeba v Omsku a obdivovali nádražáckou kreativitu a

article_photo

byla zde i technická zastávka. To není jak u nás, že se tento úkon vykoná v konečné stanici v ústraní. Vlak plný cestujících, vzdálenosti které nechápeme, to se pak něco vyprodukuje.

article_photo

Novosibisk osobní nádraží. Nákladní patří k největšímu v Rusku. Vpravo dole je ve skleníku vystavena vůbec první lokomotiva, co tu jezdila a kousek dál největší ruské železniční muzeum.

article_photo

Krasnojarsk, předposlední průběžná zastávka.

article_photo

K městu patří neodmyslitelně řeka Jenisej. Pro turisty má svoji vyhlídku

article_photo

Město bylo založeno roku 1628 někde tady. To u nás už jsme měli pár let po Bílé Hoře. Dnes je střed zcela přebudován. Samostatná fotoreportáž Krasnojarsk zde.

article_photo

Tak nasedat, jede se dál. Na cestě do Irkutsku jsme si ale trošku pohoršili v komfortu. Mašina a vozy na pohled beze změny,

article_photo

ale uvnitř už to nebylo úplně top.

article_photo

Ale co bychom si stěžovali, někteří na tom byli ještě hůř.

article_photo

Nakonec pozoruhodný ohřívač vody na čaj nebo kafe jsme měli a rum taky, tak co.

article_photo

I na občasný pohled z okna zbyl čas.

article_photo

Třeba sem tam na nějakou břízku

article_photo

Irkutsk, konečná.

article_photo

Život města na řece Angaře, jediného odtoku Bajkalu, neíi už tolik upnutý, jako ve městech předešlých. Třeba obchodně kulturní centrum působilo sympaticky, i když současně trošku i kýčovitě, ale hlavně když se dalo koupit točený.

article_photo

stavbou, která nás nejvíce zaujala byl chrám, i když z našeho pohledu taky trošku jakoby kýč. Samostatná fotoreportáž z Irkutska

article_photo

Stanice Bajkal

article_photo

velkou atrakcí je tu Krugobajkalka. Trošku statistiky pro představu neuškodí. Délka 90 km, 57 tunelů, 248 mostů a viaduktů, 298 opěrných stěn.

article_photo

Kroutí se podél pobřeží

article_photo

a některé zastávky jsou natolik krátké, že musí lokomotiva zastavit v tunelu, aby cestující mohli vystoupit.

article_photo

Vlak měl pravidelné zastávky na zvláště atraktivních místech

article_photo

Turista tu má k domorodcům blízko. Může zajít na samotu

article_photo

do vesnice

article_photo
article_photo

a potkat zase mašinku.

article_photo

Hlavním dopravním prostředkem je tu ale loď.

article_photo

Někteří disciplinovaní turisté, kterých bylo úplně nejvíc, se na Krugobajkalku přijeli jen vyfotit, pokud možno v nějaké zajímavé pozici a někteří dokonce z vlaku ani nevyšli.

article_photo

vlastně jich bylo kromě nás šestnácti z Česka úplně celý vlak, čemuž odpovídaly i vlakové informace.

article_photo

Konečná stanice Sluďjanka. Nádražní budova je mramoru. Někteří, vlastně skoro všichni se sem přijeli především vyfotit. Samostatná fotoreportáž z Bajkalu

article_photo

Jak jsme to cestovatelské martýrium mohli přežít? Tak především to chtělo pestrou stravu

article_photo

a pro jistotu trošku medvědího podkožního tuku v tekutém stavu. I když nám nebylo jasně, kde se uprostřed Sibiře dal koupit moravske medved, bez diakritiky.

article_photo

 

Jaromír Šiša

Rubrika: 
Autor článku: