Skip to content Skip to navigation

Překvapení na Lysé hoře (Ivana Pavlisková)

article_photo27. srpna 2017,  12:25

Notoricky známá turistická trasa z Ostravice, o které už víte téměř vše. A fotíte, jenom tak ze zvyku. A najednou před objektivem vidíte věci, že se nestačíte divit.

Tradiční výlet na nejvyšší horu Beskyd jsem ani nechtěla dokumentovat, ale foťáček nosím vždy, protože co kdyby ...?

Ještě jsem se ani nerozdýchala a spadla mi čelist. První příklad toho, že člověk, když chodí po známé trase, už kolikrát ani mnohdy nevnímá. Evangelický kostel v Ostravici. Nikdy jsem si ho nevšimla. I odbočka k němu je nenápadná.

Nevylučuji, že před ním stály vysoké stromy a zakrývaly ho před zvědavými pohledy.

Banánovník v Beskydech?

Ne, důkaz, že lidé jsou nevychovanci.

Ani této skály kousek nad rozcestím Butořanka jsem si nikdy nevšimla.

A to je kousek od cesty.

Vždycky mě potěší, když se mi podaří zachytit motýly, nebo nějaký hmyz. Ještě mám postřeh a pevnou ruku.

A tento fešák měl pak zálusk na moje pivo.

Dlážděné chodníky. Moc mě neberou. Nerovný kamenitý terén byl lepší.

Kamarád chodí s hůlkami a občas mu hůlka uvízla ve skulině.

Cestou se člověk občas s někým zapovídá.

Páníček od této fenečky, se svěřil, že by chtěl chodit pravidelně, několikrát týdně do osmdesátky. Moc mu k ní už asi nechybí.

Na vrcholu už je přetlak hostinských zařízení. Proto asi ty dlážděné chodníky.

Ano, kelímek je můj.

A protože jsem čekala, až dojde můj společník astmatik, bavila jsem se se stálými obyvateli.

Dívej !

Létali doslova nad hlavami. Letiště je nedaleko, ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Pak jsem si všimla, že dorazili nějací reportéři s nádobíčkem, kamera a tak. Pěkně se pronesli. Proč asi? Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Trousili se po skupinkách ve „firemních“ tričkách.

Zřejmě již předvolební akce. Došel i samotný šéf Petr Robejšek v bílých plátěných keckách. Já bych tedy v keckách na Lysou nešla.

Ale co mě překvapilo nejvíce? Psů jsem již na Lysé hoře potkala desítky, ale kotě na vodítku? Pár kočičích turistů už jsem viděla, ale nikdy naživo.

Mělo krásný vlněný pelech na krosně páníčka a společnost mu dělala i ta fenečka. Prý když si na postrojek a vodítko začne zvykat od kotěte, pak už s kočkou turistou nejsou problémy.

Ale astmatik to udýchal a první pomoc jen zasyčela.

Než jsem stihla zprovoznit přístroj.

Je čas se obrátit k domovu, panoramata s mraky nejsou optimistická.

Abychom neskončili zde, přibývá jich.

Kroupy a průtrž nás neminuly.

Překvapivě pestrý výlet.

 

Ivana Pavlisková

Autor článku: