Skip to content Skip to navigation

Režisér Petr Václav – za co stát vyhazuje naše peníze (Radomír Dolanský)

11. května 2016,  08:10

Jako by měl režisér Václav vyvinutý čich na filmová témata, která mu zaplatí stát, tedy my.
Což v době pomatené korektní politiky zase není takový problém, když točíte o Romech. Kritiky nadšené, ale bez diváků. Film k ničemu.

Od vzniku kinematografie se filmy točí pro lidi. Čím větší návštěvnost, tím úspěšnější film bez ohledu na hloubku intelektuálního prožitku. Bohužel, něco takového neplatí v České republice. V této podivné zemi se totiž oslavují filmy, na které dobrovolně takřka nikdo nechodí. Cesta ven přes veškerou marketingovou a propagační snahu, přesto, že ji občanům vnutili v obnovené premiéře, nedosáhla ani na pět tisícovek diváků (návštěvnost ve stejném roce – Tři bratři – 661.378, Babovřesky 2 – 245.494, Díra u Hanušovic – 148.824, Fair Play – 74.590). A to se o filmu Fair Play z hlediska návštěvnosti mluví o propadáku. Jak potom označit film Cesta ven?

Filmoví kritici a stát, prostřednictvím Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie nebo České televize, padají nadšením do mdlob, že jsme se díky filmu Cesta ven dostali po šestnácti letech alespoň do nesoutěžní sekce v Cannes. To přece v Evropě, která si lže do vlastní kapsy stejně jako Česká republika, není žádný převratný úspěch.

Česká filmová a televizní akademie svými rozhodnutími již dříve dokázala, že její úhel pohledu není nezávislý. Například, když v minulosti zrušila cenu za nejnavštěvovanější české filmy, protože by musela odměňovat snímky, které se lidem líbí, ať už jsou uměleckým póvlem či nikoliv. K čemu jsou světu oceněné filmy, které nikdo neviděl? Podobně nás přesvědčovali i komunisté o přednostech socialismu, které neexistovaly.

Režisér Petr Václav velmi dobře věděl, co točí, proč a kdo to zaplatí. To se samozřejmě týká i jeho druhého filmu Nikdy nejsme sami. Byl to prvoplánový kalkul. Již předem v rozhovorech upozorňoval, že jeho film bude kritizován, že naprosto zbytečně plýtvá penězi daňových poplatníků. Ale na druhou stranu si nalhával, že lidi bude toto téma zajímat. Film, na který nikdo nechodí, je, ať jej vychválí kritici až do nebes, naprosto zbytečný. A proto je naprosto zbytečné do takových filmů investovat byť jen korunu ze státních financí. Ale politika je prostě sviňa. Od 7. dubna je v českých kinech film Nikdy nejsme sami, který nedosahuje ani do TOP 20, zatímco Jak se zbavit nevěsty je po dvou týdnech v kinech na skvělé 4. příčce.

Václavově ztvárnění Romů třesoucích se za prací, Romů utlačovaných majoritou nepomohla ani představitelka hlavní role Klaudia Dudová, obsazená i do filmu Nikdy nejsme sami téhož režiséra. Neplatila nájem za byt, nereagovala zpočátku na jakékoliv výzvy. Dudová, jak je u tohoto etnika zvykem, vše vysvětlovala vším možným a nakonec použila starou romskou klasiku, že jde o pomstu majitele bytu. Zatímco ten si bláhově myslel, že představitelka hlavní role je určitá záruka serióznosti, že přece není možné házet všechny Romy do jednoho pytle

Když už na film nechodili diváci dobrovolně, podbízel se, opět za peníze daňových poplatníků, zdarma například učitelům. Zdarma se promítal ve vyloučených lokalitách. Asi, aby Romové mohli i nadále ukazovat prstem, vidíte, jak nás diskriminujete? A stát, kraj nebo město opět vymyslí nějakou tu sociální podporu či výhody, na které majorita nedosáhne. Za peníze těch, kteří pracují, podpoří zcela zbytečné filmy. Za dnes již určitě miliardy, které se desítky let vyhazují na neexistující romskou problematiku, by musel být každý Rom vysokoškolsky vzdělaný. Je tady ovšem jeden podstatný problém: Kdyby chtěl!

 Radomír Dolanský

Rubrika: 
Autor článku: