Skip to content Skip to navigation

Ruské úřady sprostě ukradly české peníze určené válečným hrdinům (Jan Ziegler)

Výsledek obrázku pro Pomník legionáři Vladivostok19. května 2019,  10:41

Můžeme si o legionářích myslet, co chceme, ale v Rusku bojovali proti jednomu z nejhorších zel v dějinách lidstva – komunismu.

Za to si zaslouží úctu a nikoliv urážky. Ruské strana však hrubě porušuje závazné úmluvy.

Z hlediska mezinárodního práva a platné mezistátní dohody mezi oběma zeměmi je Rusko povinné se starat o vojenské hroby, v tomto případě o místa posledních odpočinků československých legionářů. Bohužel se tak neděje, a úředníci ve Vladivostoku dokonce použili několik milionů korun, poslané českou stranou na jiné účely, než na péči o památku našich vojáků. Takovému jednání se ve slušné společnosti říká krádež. Já jsem rád, že Česká republika se vzorně stará o hroby rudoarmějců. To je dobře, protože sovětští vojáci bojovali proti zlu a zaslouží si naši úctu.

Ovšem stejně tak českoslovenští vojáci bojovali proti zločinnému režimu, akorát k smůle Ruska nedokázali nad ním zvítězit, nicméně ostudu si neudělali. Jenomže mnozí Rusové jsou silně infikovaní komunistickými nesmysly a tak v našich legionářích vidí zločince. Na této kauze se jasně ukazuje, že Rusko stále zůstává v mentalitě mnohých svých obyvatel socialistickou zemí, kteří hájí temnou rudou minulost své země a dávno vyvrácené pomluvy o údajných zločinech bílých. K jedné z takových báchorek patří tvrzení, že Češi údajně vraždili v Samaře novorozence v porodnici. Opak je pravdou, odporných zrůdností srovnatelných s nacistickými se dopouštěli rudí bolševici. Ti popravovali i malé děti, například v květnu 1920 v Jelizavetgradu zastřelili rudí čtyři malé holčičky ve věku 3 – 7 let. V stejném roce v Archangelsku pak vraždili čekisté děti ve věku 12 – 16 let.

Ohavného zločinu se dopustili vojáci Rudé armády vedeni Tuchačevským při potlačovaní rolnického povstání v Tambovské gubernii. Ti na začátku dvacátých let minulého století použili bojové otravné plyny proti civilistům včetně žen a dětí, kteří se schovávali v tamních lesích.

Komunisté také násilím transportovali do nehostinných oblastí Sibiře a střední Asie celé rodiny s dětmi, které v novém prostředí umíraly hladem. Tak v roce 1931 zemřelo v osadě Bušujka během osmi měsíců 184 dětí mladších pět let kvůli špatnému jídlu. V místě vypukla epidemie skvrnitého a břišního tyfu, ale lidem se nedostalo žádné pomoci, jak vypovídá strohá úřední zpráva.

Maličcí a bezbranní byli rudými netvory zabíjeni rovněž na Ukrajině v období hladomoru, protože si z hladu chtěli utrhnout třeba jenom klásek z obilí. Pak po nich stříleli strážci hlídající pole.

Tyto komunistické krutosti přesvědčivě dokazují renomovaní historici v knize Dějiny Ruska 20. století nebo Alexandr Jakovlev v knize Rusko plné křížů. Zločinná rudá diktatura má v Rusku na svědomí desítky milionů mrtvých. Důkazů o brutálních zločinech spáchaných sovětským režimem na vlastním obyvatelstvu je tedy více než dost a já bych mohl jmenovat i další.

Proto by čeští představitelé měli trpělivě přesvědčovat ruskou stranu, že jejich postoj je špatný a urážející vůči české straně. Výmluvy ruského ministerstva zahraničních věcí na osud pomníku maršála Koněva v Praze neobstojí. V tomto případě se totiž nejedná o válečný hrob a dohoda obou zemí se na něj nevztahuje. Navíc vandalské poškozování pohřebišť českých legionářů v Rusku může mít také neblahé následky pro hroby vojáků Rudé armády v České republice. To bych si za žádných okolností nepřál, hroby poškozují jenom barbaři, ale vyloučit to nelze.

ZDROJ

Jan Ziegler

Autor článku: