Skip to content Skip to navigation

Socialismus měl i kladné stránky (Radomír Dolanský)

25. března 2015,  07:36
 

Zcela určitě nebyla kladnou stránkou socialismu jeho podstata. Zcela určitě byla jeho kladnou stránkou péče o zdraví dětí. Je docela možné, že nebyla na úrovni tak vychvalovaného Západu.

 

Ale oproti dnešní, takřka neexistující dozorové péči, byla určitě přínosná.

Je velmi zajímavé, že snad ve všech systémech se vyučuje zákon negace negace, základní zákon materialistické dialektiky, ale v praxi jej asi ještě nikdo při bourání starých systémů nevyužil. Základní myšlenkou tohoto zákona je, že ne všechno z předchozího systému musí být zlikvidováno, naopak, podporuje myšlenku zachování pozitivních jevů. Tím pozitivním jevem v Československé socialistické republice byla bezesporu péče o děti a mládež do osmnácti let věku.

Povinné prohlídky u zubaře
Jednou z těchto předností byly povinné školní výpravy k zubaři. Že šlo o kladný postoj tehdejší společnosti, dokládá teprve nabytá demokracie a svoboda, kterou si velká část rodičů plete s nezájmem o zdraví vlastních dětí. K zubaři jdou teprve ve chvíli, kdy dítě začne kvílet bolestí. K nim patří samozřejmě i různí hledači splynutí s přírodou. Výsledkem jsou zničené chrupy dětí již v útlém věku. Nikoliv jen ony tzv. mléčné zuby. Ale nezájem o ochranu chrupu dětem ničí i dospělácké zuby. Od zkažených zubů se však odvíjí i další zdravotní problémy.

Povinné návštěvy dorostových lékařů
Jak ukazuje současný vývoj, prohlídky u dorostových lékařů byly taktéž značnou vymožeností. Nesledovaly totiž aktuální zdraví, tedy nachlazení nebo kopřivku, ale zdravý vývoj dítěte. To znamená především držení těla, včasné zásahy při křivení páteře, zrak, sluch, apod. Dnes je vše dáno na bedra rodičů, kteří, jak je stále více pravidlem, na své vlastní děti nemají čas. Díky tomuto přístupu můžeme dnes vidět během jediné procházky městem stovky dětí, které mají sešmajdané boty na všechny možné způsoby, špičky nohou, ať jedna nebo obě, směřují dovnitř. Je to pak unikátní pohled na patnáctiletou namyšlenou slečnu ve značkovém oblečení s levým kotníkem vyvaleným dovnitř a šmatlavou pravou špičkou.

Všechna tato ignorace se nám velmi rychle vrátí. Zvýšená nemocnost, pracovní omezení až zvýšená invalidita, možné psychické deprese především u žen, přímá úměra nárůstu fyzického utrpení s přibývajícím věkem.

Je to podivné myšlení nejen společnosti, ale i samotných rodičů. Nestarají se o své děti, ale… Když je dítě špatně klasifikováno, žalují učitele, že si na dítě zasedl. Nestarají se o zdravý vývoj vlastních dětí, ale když je dítě doživotně poznamenáno, jsou ihned připraveni se soudit s nemocnicí nebo státem o finanční náhrady pro zanedbání péče. O vlastním zanedbání samozřejmě nemůže být řeč. Hodnoty se nám v té vysněné demokracii nějak převrátily. Svobodu mnozí vidí spíše v tom, jak se na spoustu povinností vykašlat, i kdyby třeba mělo jít o zdraví vlastních dětí.

Samozřejmě od českých politiků nápravu asi ještě 200 let nemůžeme očekávat. Ti už jen při vyslovení slova socialismus dostávají průjem a na každém kroku pomateně vykřikují něco o rudém moru a komunistickém nebezpečí, zatímco jsou tím nebezpečím především oni sami. Prostě i pětadvacet let po pádu diktatury proletariátu nedovedeme myslet objektivně. Jediné, v čem jsme mistři, je odsuzování lidí, kteří upozorní na některé možné klady celkově špatného systému (viz komentáře pod tímto blogem). A to naší společnosti bude vždycky škodit.

Radomír Dolanský

Autor článku: