Skip to content Skip to navigation

Sovětský imperialismus - Potlačení Poznaňského povstání v roce 1956 (Vladislav Svoboda)

Výsledek obrázku pro Poznaňské povstání8. prosince 2016,  16:48

Skoro na den, po třech letech od krvavého potlačení dělnických bouří v NDR, 28. června 1956 vypuklo v Polsku Poznaňské povstání.
 
Ovšem zde nenastoupily k potlačení vzpoury sovětské vojenské síly, přenechaly to samotným "Polákům".

V červnu 1956 se v Poznani konal tradiční, hojně navštěvovaný, mezinárodní strojírenský veletrh. V tamní Leninově lokomotivce došlo ráno 28. června ke sporu o platech, který přerostl ve stávku, která se stala popudem k mohutné dělnické demonstraci. V dopoledních hodinách se před sídlem městského národního výboru shromáždilo 100 000 demonstrantů, kteří se domáhali úpravy pracovních norem (podobně jako v NDR), snížení cen, zvýšení platů, ukončení kolektivizace a požadovali občanské svobody. Poté se jich větší část vydala městem k věznici, kterou obsadila, osvobodila 253 vězňů a začala ničit její zařízení a pálit dokumenty.

Komunisté povolali na pomoc bezpečnostní složky a armádu. Proti dělníkům nastoupilo 10 000 vojáků Polské lidové armády a příslušníků státní bezpečnosti s asi 360 tanky a 30 obrněnými transportéry. celou akci řídil sovětsko-polský generál Stanislaw Poplawski,

který od roku 1920 sloužil v Rudé armádě, kde to dotáhl na generála a velitele 45. střeleckého sboru v 5. armádě. V roce 1944 byl převelen k polské armádě v SSSR, kde dostal hodnost generálmajora. Po válce, od roku 1949, zastával funkci druhého náměstka polského ministra národní obrany. Později ( s polskou krví na rukách) se vrátil do SSSR, kde v roce 1973 zemřel.

Dělníci sehnali pouze 188 lehkých palných zbraní, z toho jeden lehký kulomet. Povstání bylo před zraky udivených zahraničních návštěvníků veletrhu potlačeno během noci a příštího dne. Během akce přišlo o život 57 a 78 civilistů a 6 příslušníků bezpečnostních sil. Mezi první obětí byl vojín, který byl na místě popraven za neuposlechnutí rozkazu střílet do demonstrantů. Počet zraněných na obou stranách byl šest set. Podle některých jiných zdrojů (www.totalita.cz) bylo mrtvých až tři sta.

Důsledky Poznaňského povstání se přesto projevily. Nedávno popuštěný významný komunista Wladyslav Gomulka, který strávil ve vězení osm let za kritiku Stalinovy rozkolu s Jugoslávií, byl 19. října zvolen do čela strany. Ihned ohlásil konec kolektivizace, zmírnil cenzuru, uvolnil církevní činnost a prosadil novou polskou samostatnost

Jenomže Gomulka se jaksi zapomněl poradit s Moskvou, která okamžitě reagovala. Sovětské tanky obklíčily Varšavu a sovětské námořnictvo zablokovalo polské pobřeží. A ihned poté, bez pozvání, přiletěl do Varšavy N.S. Chruščov aby soudružsky navštívil Gomulku. Výsledkem jednání bylo jisté uvolnění, ale setrvání Polska ve Varšavské smlouvě. Na to reagovali Poláci tím, že vyšli do ulic demonstrovat proti sovětským jednotkám.

21. října bylo oznámeno že Poláci můžou jít vlastní cestou, ale za podmínky, že Polsko zůstane členem Varšavské smlouvy a vedoucí úloha strany zůstane nedotčena.

Ale historická nenávist k Rusku respektive k Sovětskému svazu byla větší než si vedení státu myslelo. 25. října demonstranti zaútočili na velitelství Varšavské smlouvy v Legnici, kterou policie pomocí slzného plynu rozehnala. Podobně se demonstrovalo v Bialystoku a v Gdaňsku (ach ten Gdaňsk). Gomulka byl povolán "k prodiskutování vzniklé situace" do Moskvy. Jenomže ten cestu odložil a vydal provolání k lidu v němž jasně vysvětlil pozice Polska a SSSR a vyzval ke klidu, k němuž se kupodivu připojila i polská exilová vláda v Londýně. Asi moc dobře věděli jak to může skončit - masakrem.

18. listopadu skončila v Moskvě Polsko - sovětská jednání společným prohlášením, v němž bylo "povoleno" Polsku jít k socialismu vlastní cestou a slibem, že pohyb sovětských jednotek v Polsku se bude dít jen s polským souhlasem. Vedoucí úloha strany (Gomulky) a členství Polska ve Varšavské smlouvě zůstaly nedotčeny.

Teprve 17. prosince, po dvoutýdenním jednání, byla podepsaná Sovětsko - polská dohoda. Teprve tehdy byly staženy sovětské jednotky do kasáren.

V té době měly sovětské jednotky tužšího soupeře, bylo nutné v krvi utopitjiné povstání - v Maďarsku.

 

Vladislav Svoboda

Rubrika: 
Autor článku: 

Komentáře

Obrázek uživatele jany007

Zajímavé je, že všude po WW2 kde SSSR potlačoval povstání tak tam povstali a umírali dělníci, které ten samej SSSR měl podle svých slov osvobozovat od kapitalismu a oni zatím chtěli z područí komunistů!

Obrázek uživatele echo.3

Oni komunisti vzdy jen lhali a budou lhát pořád.

Obrázek uživatele holcman

Správný postřeh. :-)