Skip to content Skip to navigation

Tak dlouho se chodí se lvem, až vám hlavu utrhne… (Vladimír Kroupa)

Výsledek obrázku pro Lev smrt chovatel5. března 2019,  16:19

Přesně tahle parafráze známého rčení o džbánu a vodě, mně naskočila asi jako první, když jsem dnes četl o tom, že lev na Vsetínsku zabil svého chovatele.

Chyba ale nebyla jen na straně pána, který už teď není...

Chovatel se nechvalně zviditelnil už vloni v létě, když chodil jen tak, jako by se nechumelilo, na veřejnosti s mladou lvicí na vodítku, přičemž se tato dostala do kontaktu s cyklistou, který musel následně vyhledat lékařské ošetření.

Už tehdy se ukázalo, že naše právní úprava případného chovu tak nebezpečných zvířat, jako jsou lvi, není ani zdaleka dostačující. I když Státní veterinární správa panu chovateli chov lvů nepovolila, přesto nebyla síla, která by mladého muže donutila přestat lvy chovat.

Sice dostal několik pravomocných pokut, z těch si ale podle všeho dělal jen legraci. Nebyla a není dodnes žádným zákonem ošetřena možnost, aby stát mohl v takových případech konat a nebezpečná zvířata odebrat třeba násilím a v případě, že by nebylo možné zvířata nikam umístit(ne každé zvíře je umístitelné např. do ZOO, protože tato zařízení si vybírají zvířata podle chovných linií, ne podle toho, kde zrovna který nezodpovědný člověk zvířata chová...), zajistit jejich utracení.

K jejich smrti dnes stejně došlo, ovšem za mnohem dramatičtějších a pro zvířata jistě mnohem více traumatizujících okolností, než by byla smrt za použití veterinární injekce.

Když si to srovnáme například s možnostmi exekutorů, kteří na základě soudního výměru a za asistence policie ČR, dokáží během pár hodin vyluxovat byt, nebo dům dlužníka (který ale svým konáním nikoho přímo na životě neohrožuje...), připadá alespoň mně, že situace kolem šelem pobývajících mimo profesionální zařízení, je doslova paradoxní.

V dnešní době, kdy u nás stále roste počet lidí, kteří si mohou chov exotických a mnohdy nebezpečných zvířat z finančních důvodů dovolit, mně osobně jasný rámec upletený z paragrafů na tuto otázku chybí. Docela by mě zajímalo, k jakému číslu bychom se dopracovali, kdybychom chtěli spočítat u nás žijící všechny ty různě pokoutně a v některých případech i pro mě osobně nelogicky „legálně“ chované lvy, medvědy, pumy, a co já vím jaké všechny nebezpečné šelmy.

Myslím si proto, že to není otázka jen tak okrajová, ale naprosto legitimní. Taková exotická, a hlavně dravá zvířata neprošla desetitisíci roky domestikace, jako je tomu např. u psů, a že i tito občas mohou být svému okolí více než nebezpeční. V případě například zmiňovaných lvů se stále jedná o divoká zvířata, která se sice mohou na první pohled jevit, jako ochočená, ale ve skutečnosti jde o tvory, kteří jednají ve většině případech pudově.

Nemají v hlavě ony bloky, kterými se mohou pyšnit vycvičení psi, které by lvům zabránily v určitých situacích zareagovat tak, jak jsou od přírody naprogramováni – obranou, útokem, lovem.

Pro tato zvířata je totiž každý tvor, který se ocitne v jejich blízkosti, jejich potenciální kořistí. Právě proto je třeba překlenout úskalí chovu takových zvířat jasně danými pravidly, která budou soudem vymahatelná a budou platit pro každého stejně, jako platí to, že ne každý může vlastnit a nosit střelnou zbraň. Takový lev je totiž doslova zbraň, bohužel ale jde o neřízenou střelu. Vyjít si s takovým zvířetem na vodítku na veřejnost, by mělo být posuzováno jako trestný čin obecného ohrožení a podle toho také s případným hříšníkem zacházet. Takové ty řeči, které měl vloni pan, dnes již nebožtík, chovatel, že ona lvice na vodítku měla „jen“ něco přes sedmdesát kilo, že šlo vlastně ještě o kotě, a že ji měl NA VODÍTKUpod kontrolou, takové řeči musí být směšné každému, kdo někdy držel na vodítku, byť jen dvacetikilového psa, který se „rozhodl“, že poběží svou cestou...

Podle mého názoru by mělo napříště jednoznačně platit a být našimi zákonodárci ošetřeno v tom smyslu, že kdo nemá profesionální zázemí, která mohou nabídnout u nás vlastně jen ZOO, neměl by mít vůbec možnost taková zvířata chovat. Cirkusy ani nevyjmenovávám, o těch si ve vztahu ke zvířatům myslím své a doufám, že jim bude v tomto směru také co nejdříve zatnut tipec.

Abych se ale vrátil k případu, který se stal dnes ráno – pan majitel/chovatel, zaplatil za ignoranci a aroganci, se kterými reagoval, respektive nereagoval, na výtky státních orgánů stran chovu lvů, cenu nejvyšší. Bohužel si nemyslím, že by tento tragický případ měl nějaký větší apel na jiné chovatele, kteří v naší zemi také v zájmovém chovu vlastní podobně nebezpečné druhy zvířat. Vezměte si jen, kolik tragických dopravních nehod vinou arogance a nesoudnosti, se dnes a denně stává, přesto tato skutečnost nedonutí hromadu řidičů k tomu, aby se chovali za volantem zodpovědně, a ne jako s odpuštěním totální debilové.

A právě proto, že nelze s nějakou nadějí spoléhat na rozum a odpovědný přístup (dosud živých a celých...) lidí, co také chovají lvy, medvědy a další potenciálně nebezpečné šelmy, měl by ten rozum, a hlavně odpovědným přístup, suplovat stát.

Kdyby stát zareagoval, respektive kdyby MOHL zareagovat účinně již v počátcích problému zvaného chov lvů ve Vsetíně, mohl ten mladý muž žít. Ne, nechci vinu za jeho smrt klást nekonkrétnímu objektu, zvanému stát, ten muž si za vše mohl sám. Bylo ale jen veliké štěstí, že nedošlo již dříve k nějakému jinému vážnému neštěstí, v němž by hráli hlavní roli jeho lvi a třeba kdokoliv z nás – z Vás, z Vašich dětí.

A tomuto nebezpečí a riziku stát, skrze svou zákonodárnou moc, předejít mohl.

Vladimír Kroupa

Rubrika: 
Autor článku: