Skip to content Skip to navigation

Tak šup, jdeme navštívit zoologickou zahradu. Před Vánoci se to obvlášť hodí. (Jaromír Šiša)

14. prosince 2015,  14:45

Neznám dítě, který nezatouží po domácím mazlíčkovi a znám jen málo rodičů, kteří jejich přání nevyplní.

Nabízím inspirativní návštěvu ZOO, která nevyžaduje ani tak pozornost, jako představivost. Ono to bez fotek ani jinak nejde.

Televizní seriály, tomu jsme se často smáli.                        

Mám však lepší nápady...zologický zahrady.

 

Zaplatíme, bouchnem vraty, až opadne omítka,

máme přece dobrý platy, může začít prohlídka.

 

Stojíme u voliéry, začíná tu krmení,

poletují všemi směry, v zobácích maj brnění.

 

K obědu jsou dneska myši, na pálivý paprice,

na to dravci dobře slyší, je to jejich tradice.

 

Ve voleti myši pálí, lítají jak zběsilí,

z ředitelství požádali, o letecký posily.

 

Pohlídnem do kukaně, to se nám to kochá,

vidím jasně vorvaně, jiní zase hrocha.

 

To je velký pavilón, jak se jim tam daří?

Venku hlídá jeden slon, ostatní se páří.

 

Blížíme se k velký díře, ohrada je ohnutá,

nevidím však žádný zvíře, jenom v dáli mamuta.

 

A vedle hned mamutku, kousek dál zas labutě,

ale k mému zármutku, nikde žádný mamutě.

 

Tygr, lev a gepard taky, pozorujou v klidu mraky.

V přírodě vše kolem plení, zde jsme jim však ukradení.

 

Lední medvěd jako magor, ve snu na kře pádluje,

u ledničky značky Fagor, trochu zimy dopuje.

 

Prochází je všude pávi, to si člověk užije,

nikdo neví zda se dáví nebo pějí árie.

 

Všude spoustu zeleně, znalosti mé hoří,

vidím totiž tuleně, nepatří spíš k moři?

 

Šimpanz se s tím nepárá, kouří klidně veřejně

a kupuje  cigára, na náměstí v prodejně.

 

Medvěda dnes jazyk svrbí, loudí všude oplatky

a šťourá se mezi zuby, metrovými párátky.

 

Ať jsou s námi všichni svatí, když zřízenec pije,

všechny hady jedovatý, hlídá bdělá zmije.

 

Zajímavý mají mrože a zrovna tak ještěrky,

po nocích tu brousí nože, dláta, pilky, sekerky.

 

Krokodýl se ani nehne, zírá jenom do dáli,

čeká až mu oběd slehne, což je proces pomalý.

 

Nemám zrovna dobré zprávy, nemají tu žádný krávy,

musíme do kravína, tam kde není rovina.

 

Žijí v horách ztracený, jsme tam během chvilky,

černý, bílý stračeny, kromě krávy Milky.

 

Mívali tu taky tchoře, ten má ale svátek,

užívá si někde moře, vrátí se až v pátek.

Pak mu vezmou pas a plavky

a namočí do voňavky.

 

A teď hurá na velryby, zrovna tak na delfíny,

patrně jim něco chybí a žádají noviny.

 

Pozvaly si dneska kavku, dělá v ZOO mluvčího,

vysvětlí nám jejich stávku, chtějí prý do většího.

 

V dvacítce je místa málo, stížnosti maj na ohrádku,

za pokus by jistě stálo, vykopat jim padesátku.

 

Tak to chodí vždycky z rána, budíček od paviána.

Vzbudí všechny dravce, členovce i savce.

 

Lenochod je velmi líný, leze jako lenochod,

a malý má ještě plíny, když se vydá na pochod.

 

A  zrovna tak koala, na stromech je pomalá.

úsměv k tomu vždycky přidá, ať už svačí nebo snídá.

 

Právě vstal, tak rychle tryskem, seznámit se s ptakopyskem.

Přivezli ho z Austrálie, ze žalu po nocích pije.

 

Mamba černá plná jedu, k obědu má misku medu.

Nepůjdeme raděj blíže, počkáme až ten med slíže.

 

Těsnají se v malým domku, zvyklý jsou na Amazonku.

Nebezpečný piraně, tváří se dost naštvaně.

 

Díky dávný evoluci, za plotem jsou taky vlci.

Jinak bychom byli plazi, co nesají jen se plazí.

 

Ani pohled žraloka, nepadne nám do oka.

Dík z únie výnosu, nesmí kousat do nosu.          

 

Omrkneme sardinky, velký i ty malinký.

Nejvíc jim jde na nervy, když  uvidí konzervy.

Splaší se už při pohledu, když otvírák z kapsy vedu.

 

Všechny děti chtějí zvíře, nejen kreslit na papíře.

Kočky nejsou jediný, kdo patří do rodiny.

Taky psi a další tvoři, bez pochyby domov tvoří.

 

Jaromír Šiša

Autor článku: