Skip to content Skip to navigation

O tom, jak jsme jezdili vlakem aneb železniční ohlédnutí. (Jaromír Šiša)

article_photo17. září 2020,  7:54

Ve století páry byly parní krasavice jeho perlou. Co na tom, že z nás udělaly romantické špindíry. I způsob cestování byl vzdálený současnému.

Vezměte na záda tele, do ruky kytaru a sedněte do Pendolína a zmáčknete struny.

VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ MOJE A KLIKACÍ

Žijeme v přetechnizované době a nejen na kolejích se potkává stále modernější a výkonnější technika,

article_photo

ale setkání generací zase není až takovou vzácností.

article_photo

Teda stát vedle takové krasavice, určitě se nebudu mračit. Nebo spíš fešáka, když je to Hrboun.

article_photo

Symbolem starých železničních časů jsou parní lokomotivy. Ovšem stejnou ikonou je tento motoráček. Pro pravověrné nádražáky bych měl napsat motorový vůz řady M 131, ale pro běžného uživatele je to Hurvajz a basta.

article_photo

Kačenu, pro její houpavý způsob jízdy, taky netřeba extra představovat.

article_photo

Tady se nám seřadily lokomotivy pro nákladní provoz či posun. Čmelák, pro svoje označeni ČME uprostřed Rosnička podle barvy a vzadu ruský Sergej. Když se blížil k obydlím kolem tratě, všechny skleničky se hrůzou rozklepaly.

article_photo

Zde Čmelák stále v plné síle vede osobák v Albánii,

article_photo

a tady je na postrku transsibiřského rychlíku na Jaroslavském nádraží v Moskvě. Znalí azbuky si přečtou ČM, tedy i v Rusku Čmelák.

article_photo

Z motorové trakce nezapomenu na Bardotku a nebo Zamračenou, podle výrazu tváře. Zde kluk a holka

article_photo

A ještě jeden skvost. Do všech detailů zrenovovaný Stříbrný šíp, včetně mosazných klik a sedaček potažených italskou kůží Světový unikát, který dokazuje technickou vyspělost a um našich předků. Za komunistů byl stroj odstaven, jako buržoazní luxusní přežitek.

article_photo
article_photo

Ale pára je pára. Zvláště když pořádně čudí, jako třeba Ušatá, před Pernštejnem,

article_photo

tady už je při posunu se Zamračenou přímo pod hradem

article_photo

nebo Velký Bejček při rozjezdu v Letovicích.

article_photo

Mezi parní skvosty patří samozřejmě také Papouška.

article_photo

Albatros? No tak to už vůbec.

article_photo

Co se týče společného fota, zde vykukují v pořadí Albatros, Hrboun, Ušatá a Tisícovka.

article_photo

a ještě jedno kuk.

article_photo

Parní lokomotiva má spoustu hejblátek, které se musí mazat.

article_photo

O to se stará strojvedoucí a jeho pomocník,

article_photo

který navíc musí přikládat do kotle.

article_photo

Nejdřív otevře dvířka, a když je oblouk doleva, protože na dráze zatáčky neexistují, hází na levou část ohniště, když vpravo, tak na pravou. Na rovině samozřejmě doprostřed.

article_photo

Mezi tím strojvedoucí ovládá všechny řídící a kontrolní prvky, zvláště některé a

article_photo

kontroluje všemožné mechanismy.

article_photo

A my cestující? Dnes je to takto, ale

article_photo

dříve bylo všechno trošku jinak. Méně pohodlné, ale děsně romantické.

article_photo

i toalety se vyvíjely

article_photo
article_photo

tenhle pohled patříval k mým nejoblíbenějším

article_photo

Vlak sice neměl centrální zamykání, ale otevřít dveře nebylo jen tak. Obnášelo to tři operace a

article_photo

když se něco pokazilo, záchrana byla po ruce.

article_photo

Navíc jsme mezi vagóny chodili na čerstvý vzduch hulit.

article_photo

No prostě dřevák.

article_photo

Tuto kulturu cestování už přecejenom mnozí pamatují.

article_photo

A pak máme ještě vozy specializované. Na točené

article_photo

i když ve vlaku jen do plasťáku. Jsou ale i případy nadstandardních služeb.

article_photo

Dále máme vagony vyhlídkově bufetové

article_photo
article_photo

a pro služební účely hytláky.

article_photo

Nedílnou součástí železniční dopravy jsou nádraží. Jako třeba v České Třebové

article_photo

nebo Novosibirsku.

article_photo

K vlakům patří samozřejmě i personál. Dobrým zvykem je, že výpravčí má červenou čepici. No věřte nebo ne, není to tak dávno, když chytráci nahoře vymysleli, že červená čepice nebude. Naštěstí se to časem vrátilo zase do normálu.

article_photo

A pak tu máme průvodčí a

article_photo

další důležité a vyznamenané osoby.

article_photo

K železnici stejnou měrou patří i nadšenci a zároveň její znalci, kteří o ni všechno vědí a když náhodou ne, tak ví kam se podívat. S takovými se rád fotím, zvlášť když to jsou kamarádi.

article_photo

Vlaky vedené parní lokomotivou už nejsou v běžném provozu, ale historické jízdy pro potěšení dětí a tatínků nezmizely. Tady vyjíždí zvláštní vlak v čele s Velkým Bejčkem ze zářezu na trati Svitavy-Polička,

article_photo

tady se zase vydejchává Skaličák v Ústí nad Orlici

article_photo

K velkým atrakcím patří také úzkorozchodky. Nejznámější vede z Jindřichova Hradce do Bystřice,

article_photo

ale nesmím zapomenout na pacifik z Třemešné do Osoblaby a

article_photo

také na průmyslovou dráhu v Mladějově.

article_photo

No prostě na kouřící vlak, který valí přírodou je báječný pohled. Ale nemusí to být nutně jen kouřící. Pohled na railjet, co před chvilkou vyjel z tunelu a za chvíli zastaví v Blansku, je neméně působivý.

article_photo

Tady Leošek naopak za chvíli do tunelu vjede v údolí Moravské Sázavy u zastávky Lupěné. Vlevo nahoře je malinko vidět železniční miniskanzen.

article_photo

Kdyby se někdo chtěl podívat blíž.

article_photo

Tunely jsou kořením železnice, a co teprve dříve, když se ve vagonech nesvítilo.

article_photo

No prostě železniční pohoda u nás

article_photo

a třeba na Slovensku

article_photo

případně u Bajkalu.

article_photo

 

Jaromír Šiša

Autor článku: