Skip to content Skip to navigation

Velmi smutný pohled na demokratický blok (Karel Stryczek)

Související obrázek3. prosince 2017,  10:27

Od pravice očekávám tah na branku, ochranu svobody jednotlivce a konkurenčního prostředí, tlak na snižování daní

a štíhlý stát, podporu investic, dravou zahraniční politiku, patriotismus, silné individuality ve vedení.

Být jen proti někomu je hrozně málo. Při listopadové návštěvě rodné země jsem měl možnost naslouchat několika povolebním debatám a rozhovorům a bylo mi mdlo. Jsem zvyklý mít k dispozici učesané informace ve formě psaného textu. A najednou vidím naživo ta kouzla osobností, kterými oplývají veteráni demokratického bloku, kteří dokázali rozcupovat pravici na třísky a znechutit národ svým chováním.

Při televizní debatě mezi Taťánou Malou a Miroslavou Němcovou hned po první schůzi nového parlamentu jsme s mámou vydrželi poslouchat poslankyni Němcovou jen pár minut. Měli jsme televizi zapnutou jen jako kulisu, naneštěstí se zvukem, a museli jsme přepnout.

Taťána Malá, Miroslava Němcová, Události Komentáře, ČT, 20.11.2017 http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/217411000371120/

Paní Malou jsem viděl poprvé v životě, tudíž ji ani nekritizuji, ani nechválím. Sedět u toho stolu jako seděla ona, tak se asi též tak usmívám a nevěřícně koukám. Jako odpověď na každou normální větu slyšela povýšené poučování o nedostatečné připravenosti sněmovny na jednání a samozřejmě, úplně mimo téma této debaty, kritiku šéfů vítězného hnutí v jazyce srozumitelném jen pro modré avatary z planety my jediní jsme nejlepší a kdo je víc.

Jednoduše řečeno, paní Němcová nám brnkla na nervy, nechtěli jsme si kazit večer a poslouchat ji. Naše reakce: „Přepni to!" se dostavila spontánně, okamžitě, nečekaně, u obou ve stejnou chvíli. Jasně, je to subjektivní pocit dvou lidí, muže žijícího v Americe, ženy žijící v ČR. Oba jsme bývalí voliči ODS, pravicově orientovaní. Ať mi ale někdo normálním jazykem vysvětlí, co má kritika organizace schůze společného s pravicovou politikou. A navážet se do politika za to, že jezdí po zemi a pracuje s lidmi, zatímco by měl pečlivě připravovat schůzi, to už je fakt na klystýr a dvojitý chinin.

Kdyby demokratický blok byl co k čemu (jako že není), tak do nich buší na plné pecky:

„Heleďte, vy máte 78, my 48 křesel, chceme ministerstva v poměru osm ku pěti, chceme už konečně ekonomicky dotáhnout to Německo, chceme tu mít doma bezpečno, chceme transparentní politiku, chceme mít volnou soutěž pod kontrolou, orientaci na západ, podporovat malé firmy, zefektivnit fungování státu, aby se firmám hospodařilo jednodušeji, aby mohly líp zaplatit lidi, chceme na tom pracovat.“ Moc by to vyvážilo, odpovědnost rozdělilo. A na světě by byla pravicová koaliční vláda s ústavní většinou a rozjetou ekonomikou v zádech. Tato šance se nemusí dlouho opakovat.

Druhá možnost je pokračovat ve svých arogantních vystoupeních, strašit drakem, který se prý vznáší nad touto zemí, nechat si svůj dobrý program ukrást, nechat ho uskutečnit jinou partají, která za to sklidí další volební úspěch. A potenciálně ji to nakonec i dotáhne k té absolutní moci, bojem proti níž se tolik zaštiťují.

Rozhovor s novým šéfem TOP09 se nesl v duchu, cituji:

„Jedna ze základních hodnot je ochrana svobody a demokracie a boj proti různým populistickým a oligarchickým hnutím." Zase bod jedna programu. Být proti něčemu. Důležité téma, ale je třeba nabídnout více.

„Chci přispět k tomu, abychom v komunálních volbách v Praze výrazně uspěli." Ani slovo o tom, co budou pro zemi dělat, jen řeči, že jejich cílem je vyhrát příští volby v Praze. V kombinaci se vstřícným postojem k nekontrolované migraci právem spojované s ohrožením národní bezpečnosti pijí smrtelný koktejl pro už tak vadnoucí politickou partaj.

Programy mají strany demokratického bloku zformulované dobře, jen za ně nebojují, nepracují na jejich naplnění, jejich stará garda se stará maximálně o své židle a koryta. Stejně jako komunisti. Prohráli tím volby, žijí ve svém světě, manévrují, tulí se ve čtyřech v kuloárech svého bloku, kde si namlouvají, jak jsou dobří a demokratičtí. Jejich naslibované vize nemají jen ten donekonečna opakovaný jeden bod. Mohli by začít kromě antikampaně dělat pro změnu něco přínosného. Třeba by to lidé i ocenili.

Ego pravicových dinosaurů české politiky utrpělo ránu s trvalými následky. Jeví se mi, že tahle garnitura šéfů pravice kromě ohřevu židlí v parlamentu nemá zemi co nabídnout. To dokáže až nová krev, která je teď v jiných stranách, protože oni ji na výsluní nepustili. Hned na startu nového volebního období se chovají tak, že budou příště rádi za těch 48. A to jen proto, že je budou volit ze setrvačnosti pravicově smýšlející lidi, kteří nemají rádi vítězné hnutí a jeho současné vůdce. Jiný důvod momentálně k jejich volbě nevidím.

Karel Stryczek

Autor článku: